Blue Balls

Když padne kulička do díry a počítač ti rozpálí monitor zvukem úspěchu, víš, že jsi právě vyklonil něco, co by Pinball Wizard schválil. Blue Balls je jednoduchá, ale překvapivě svérázná advenra z raného DOS věku, kterou dnes skoro nikdo neví, že existuje.

Jde v podstatě o interaktivní logickou hru, která se stylizuje jako nějaký futuristický pinball. Tvůj cíl je průběžný: dostat modrý míček do cíle, překonávat jednoduché fyzikální hádanky a sbírat body. Nic moc složitého na papíře, ale v praxi je to překvapivě hypnotické. Hra spadá do té kategorie „bez příběhu, bez dramatických momentů", jen pura mechanika.

Ovládáš to pomocí kurzorů nebo číslíka na klávesnici, což je v roce 1991 elegantní řešení. Míček se chová skoro realističtě, odrážází se od překážek, reaguje na gravitaci. Systém hádanek není hluboký, ale dělá svou práci — každá úroveň tě nutí zamyslet se, jak daný labyrinth prokolik. Grafika je primitivní, barevná, s tím ASCII-like pozadím, kterého si tenkrát všichni vážili. Zvuk existuje, prostě přítomný bez ambicí být skvělý.

Blue Balls byl jedním z těch her, které si někdo napsal sám pro sebe a pak ji prodal za pár peněz jako shareware. Toho poznáš na každém detailu. Není to komerční stroj, je to experiment, který překvapivě funguje. Zestárla surově, bez sentimentu. Není v tom ani kapka nostalgie, jenom mechanika.

Dnes si ji zahrají jen těch pár desítek fandů DOS archiválů a lidí, kterým sedí logické hry bez fluflus. Pokud jsi člověk, který v devadesátkách koukal na Monitor a užíval si jednoduchý pinball bez 3D, bez korun a bez motivace, než byl míček v díře — Blue Balls ti připomene, jak prostá zábava může být nejlepší zábava. V prohlížeči ji spustíš za sekundu, zahrajes si půl hodiny a pak ji zapomeneš. Ale těch třicet minut bude mít kvalitu.