Diese Rezension ist noch nicht übersetzt — wir zeigen das Original (Čeština).
Lodě v řadě, kurzor na obrazovce a pocit, že se rozhoduju o životech tisíců lidí. Armada je nejistá směsice strategických ambicí a technických limitů, kterou tenkrát, v roce 1989, nejspíš nikdo pořádně nechápal. A přesně to ji dělá zajímavou.

Jde o taktickou hru zaměřenou na námořní bitvě. Hraješ admirála, kterému leží na mapě válečné loď, torpédovky a podzemní ponorky. Cíl je jednoduchý — zaplavit nepřátelskou flotilu a sám přežít. Příkazy posíláš v krocích, takže všechno probíhá jako na šachovnici, akorát že v reálném čase vidíš, jak se projekty vznášejí a vzorky exploze rozstřikují po celé obrazovce.
Hraje se těžko. Rozhraní je bezzubé, bez elegance, kterou měly lepší strategie své doby. Ovládáš vše kurzorem a klávesnicí, přičemž pokaždé si nejsi jistý, jestli si tvá jednotka rozkaz vyslechla nebo ho ignoruje. Manévry jsou ztuhlé, logika pohybu loďí připomíná více nebo méně povedený pokus programátora pochopit fyziku moře. Navíc se musíš soustavně přepínat mezi režimy — sem pro mapu, tam pro detaily jednotek — což ve vás postupně buduje nezdravý názor na život.
Přitom je na Armadě něco hypnotizujícího. Každá bitva trvá věčnost, hra se kouká přes tvoje rameno a čeká, jestli příkaz vůbec pochopila. Kdy se pak výbuch objeví na obrazovce, máš nejistý pocit vítězství — není jasné, jestli ses rozhodl chytře, nebo se prostě stala náhoda. Padesátých let by se to volalo nehrou, dnes bychom tomu řekli indie estetika.
Zestárla nelichotivě. Grafika je okrová, zvuky jsou odseknuté a jednostavné. Hra selhává už na úrovni základních věcí — ani nevíš, kdo je tvůj nepřítel a kdo tvůj spojenec, dokud se příliš neblíží. Výsledek je konzumace frustrace prokládaná nudným čekáním na výpočet příštího tahu.

Dnes na Armadu kouknete jedině z historické zvědavosti. Je to artefakt doby, kdy si tvůrci mysleli, že náročitost a nejasnost jsou znakem hloubky. Přitom to byla jen cesta k nudě. Pokud ti ale leží na duši starý DOS, hlučící repráky a pocit, že si hraaaješ na něco velkého, i když tomu nerozumíš — možná se ti to líbí. Ostatním dejme pokoj.