ARL 96

Když se otevře hlavní menu a koukneš se na rozpláclé grafické panely v 256 barvách, hned je jasné — tohle bylo někdy v polovině devadesátek a autor měl spoustu času a vůbec ne moc peněz na grafiku.

ARL 96 je arkanoidovka — klasické odvětví, kde malá pálka u dolního okraje obrazovky odráží míček nahoru, aby demoloval cihlu za cihlou. Nic nového pod sluncem, rozhodně ne v roce vydání. Hra nabízí sérii levelů s postupně složitějšími vzory cihel, různé bonusy padající z rozbitých bloků a — jak se u těchhle věcí dělávalo — několik životů. Cíl je očividný: zlikviduj všechny cihly, hýbej pálkou, neztrať míč.

Hraje se klasicky — pálku posouváš kurzorem nebo jiným způsobem po spodní hraně. Míč se chová předvídatelně, bez bizarní fyziky. Je až zarážející, jak přímočaře to celé funguje. Nejsou tu speciální kouzla, nejsou časově omezené výzvy. Prostě mechanika z osmdesátek, kterou už tisíc jiných her vyzkoušelo lépe. Bonusy pomáhají, ale bez zásadního přínosu. Takže se to hraje, je to korektní, jen to neukazuje, proč bys měl hrát zrovna tohle místo něčeho lepšího.

ARL 96 patří do záplavy fanouškovských a domácích pokusů, které se v devadesátkách rodily z nadšení a dostupnosti starších nástrojů. Nezanechala výraznou stopu — neměla výrazný rys, neměla nápad navíc, byla jen dalším řádkem v seznamu podobných pokusů. S odstupem let není důvod ji hledat, pokud nejsi sběratel kuriozit z tuzemské demoscény.

Dnes se k ní lze dostat v prohlížeči přes archivy retro her, ale máš-li chuť na arkanoid, raději sáhni po Breakoutu a jeho klonech, které měly aspoň vlastní tvář. Tuhle zvládneš za patnáct minut, když ti zbude čas, a pak ji zapomeneš.