ARK

Střed obrazovky zmrzne, postava se nehýbe, a ty koukaš na prázdný hrad bez zápletky. Tohle je ARK — adventura z roku 1988, která si vzala za úkol být nechápatelná a nepříjemná s přesností laserového zaostřovače.

Jsi v nějakém tajemném místě plném místností, předmětů a slov. Hra ti o příběhu skoro nic neřekne — jen se dáš dohromady, že máš něco prozkoumat a něco vyřešit. Textová adventura s grafickou částí, kterou bys mohl koukat jako na doplňkový ornament. DOS-ová laborka, která si nepřeje, aby ses cítil vítaně.

Ovládání je pasivní a frustrující. Zadáváš příkazy, hra ti většinou odpoví "Nevím co si mám počít" nebo ti ukáže obrázek, který ti nic neřekne. Předměty beru, kombinuju je, dávám do inventáře — a vůbec se mi nedaří uhodnout, co autor měl na mysli. Některé řešení je logické; jiné vypadá jako nápad pod vlivem něčeho silného. Nikdy nevíš, jestli jsi na správné cestě, nebo jestli už jsi hru rozbil třetí větu zpátky.

ARK je kuriozita, která teď stojí na samém okraji zapomnění. Nepatří mezi ty klasické textovky, které se staly legendou díky brilantnímu psaní nebo chytré logice. Spíš to vypadá jako privátní projekt, který se někdo rozhodl vyhodit na disk a prodávat — bez instrukcí, bez nápovědy, bez milosti. Tehdy to byl neobvyklý přístup; dnes to vypadá jako ignorace hráče.

Zahrát si ji v prohlížeči má smysl jen jako vykopávka z nejzazších skříní DOS-ovské éry. Nejsi zájemce o retro gotcha-hry, které tě zametou pod koberec za jednu špatně uhodnutou větu. Jestli chceš opravdovou textovku z té doby, vezmi si spíš něco od Infocomu nebo alespoň něco s průvodcem. ARK ti tím průvodcem chce být sám — a to se mu nezvlášť daří.