Agent Quest

Agent Quest si vezmi, když se ti nechce přemýšlet. Není to špatné, je to prostě… nic. Hra z roku 2001, kdy si programátoři mysleli, že když dají dohromady detektivní příběh a logické úkoly, narodí se mistrovské dílo. Narodilo se: puzzle adventura bez vody a bez vzduchu.

Hraješ neznámého agenta, kterému nějaký scenárista vykládá příběh o zločinu, na kterém se musí něco vyjasnit. Staré známé — potkáš pár postav se jmény, která si buď vůbec nezapamatuješ, nebo je ignoruješ. Cíl je jasný: sesbírat předměty, vyřešit hádanky, postupovat dál. To je všechno.

Hraje se to myší a klikáním. Klikneš na bod, postava jde tam. Klikneš na předmět, vezmeš si ho. Klikneš na postavu, promluví s tebou. Nic se nehýbe skvěle, animace jsou spíš jako powerpointová prezentace od kolegy z IT. Hádanky nejsou zrádné, ale není v nich ani jiskra — jen nudné kombinování objektů do té doby, než něco cvakne a hra tě pustí dál.

Na začátku devadesátých let to bylo trošku lepší, aspoň bylo na co koukat. V roce 2001 už to vypadalo, jako by se to skládalo z kusů starých her, které nikoho nenapadlo ani vybarvit. Grafika je pixelová, zvuk zní jako z mobilu a dialogy jsou čtivé asi jako smlouva od právníka s vysokým tlakem.

Komu to sedne? Nikomu. Agent Quest není tak špatný, aby si ho někdo pamatoval jako zajímavý propadák, ale není ani dost dobrý, aby ho nadšenec do emulátorů vytáhl na světlo. Je to průměrná hra pro průměrný den, kdy máš zbytky mozku obsazené něčím důležitým a chceš jen něco, co tě nenutí myslet. Pár desítek minut a pak zapomeneš, že existuje.