Adventures in Melgratta

Tlačítko Enter a na obrazovce se mihne něco, co vypadá jako příběh. Adventures in Melgratta je jedním z těch ms-dosovských textových dobrodružství z počátku devadesátek, kdy si tvůrci mysleli, že postavit hru znamená napsat spoustu textu a nechat hráče hádat, co má napsat.

Jde o klasickou textovou adventuru — bez grafiky, bez animací, jen slova na černém pozadí. Jsi někde v tajemné zemi Melgratta a musíš se dostat z bodu A do bodu B, přičemž cesta vede přes řadu předmětů, kterou je třeba sebrat, zlomyslných postav a pokynů typu "VEZMI KLÍČ" nebo "POUŽIJ KLÍČ NA DVEŘE". Hra ti občas odpovídá — někdy rozumně, někdy si dělá legraci. Mechanika je základní — zkus příkazy, selhání, zkus znovu.

Hra se hraje metodou pokus-omyl. Nejsi si jistý, co můžeš dělat? Zkus to. Hra nereaguje? Zkus něco jiného. Někdy je logika prostá, někdy se chová jako oduševnělý soudce-sadista, který si pamatuje přesně jeden správný příkaz ze sta podobných. Hodinu bez jakékoliv nápovědy tápat v tmě není zábava, je to jen otrava. Hra tě za to, že jsi nededuklivec, trestá beze soucitu.

Adventures in Melgratta není ani špatný nápad, ani dobrá hra. Je to zbytečný průměr, symbol doby, kdy si někdo myslel, že výzva spočívá v tupém hádání spíš než v řešení puzzle. Reprezentuje éru, kdy textové adventure chátraly, protože všichni věděli, že hra bez grafiky už nikam nevede. Byl to správný čas na vychod ze dveří.

Dnes se na ni koukáš přes nostaltalgie retro webů a ptáš se sám sebe, proč jsi jako kluk připravený věnovat oběť času těmhle věcem. Odpověď je jednoduchá — byl si novátor, co koukal do budoucnosti. Tato hra nebyla budoucnost. Byla jen hlasitý sled slov bez duše.