Když si vezmeš joystick a zobrazí se ti startovací obrazovka s pixelartovým boxem plným čar a rozsvícených lístek, víš, že se chystáš na něco čudného. Cyberbox II z roku 1992 je puzzle hra z dob, kdy se experimentovalo s kouskem sci-fi estetiky a hádankami postavenými na geometrii.
Jde o jednoduchou logickou hru, kde manipuluješ s krabicí naplněnou čarami a objekty. Cíl je jasný — vyřešit konfiguraci a postoupit na další level. Grafika je chudá už tehdy, kdy se hra zrodila. Barevný, hranatý interface bez nějakého příběhu nebo atmosféry. Prostě jen boxy, čáry a počítačová estetika, které pamatují na staré systémy typu Atari či CGA monitoru, jenže o pár let později.
Hraje se to myší nebo joystickem, ovládání je přímočaré — označíš prvek, manipuluješ jím podle pravidel, která hra postupně odhaluje. Prvních pár levelů tě seznámí se základní logikou, pak se věci začnou komplikovat. Problém je v tom, že hra často není dostatečně vizuálně jasná — není vždycky zřejmé, co se stane, když něco přesunul, a chybí větší zpětná vazba. Hraní tak strádá nejistotou, jestli děláš věc správně, nebo jen bloumaš v tme.
Cyberbox II zanikl v záplavě sofistikovanějších puzzle her, které se v devadesátkách začaly objevovat. Nebyl dost uchvacující, aby se vryl lidem do paměti, a bez zajímavé grafiky či zvuku ho bylo těžké doporučit. Zůstal kouskem starého PCSoftware, který se hrál především z nudy nebo chuti vyzkoušet všechno, co se dalo spustit na starém počítači.
Dnes ho stojí za to vyzkoušet jen jako artefakt té doby — jako případ "jak se neměla dělat puzzle hra". Pokud ale miluješ experimentální hry a chceš pochopit, jak se v raných devadesátkách psaly ty podivnější титuly, máš zde něco, co stojí za chvilku času. V emulátoru se spustí bez problémů a rozhodně nestojí víc času než třeba dvacet minut zvědavosti.