Crossfire

Střílíš a skáčeš, střílíš a skáčeš. Víc v tom není. Crossfire z roku 1983 je arkádní střílečka, která si z herního designu bere jen to podstatné a na zbytek zapomíná. Nemáš čas na příběh ani atmosféru — jen na reflexy a trpělivost.

Pohybuješ se po obrazovce plné nepřátel a překážek, sbíráš munici a snažíš se zůstat naživu. Cíl je prostý: projdi všechny úrovně a vítězství je tvoje. Žádné bonusy stranou, žádné skryté kódy, žádný důvod vracet se pro něco, co jsi minul. Hra tě tlačí jen dopředu a nahoru.

Ovládání je na tehdejší dobu obvyklé — kurzorové klávesy, mezerník na střelbu, možná nějaká klávesa na skok. Střely letí vodorovně, gravitace tě táhne dolů a pád tě zpomaluje. To je všechno. Nejde o přesnost ani o načasování — spíš o to, kolik zásahů vydržíš, než ti dojdou životy. Herní pole je těsné, nepřátelé se valí bez velkého plánu, jen aby ti znepříjemnili život. Grafika je k nezapamatování, zvuk stejně tak. Hra se vůbec nesnaží být efektní.

Crossfire patří do kategorie her, které nikoho neohromily už v osmdesátkách. Samotný koncept byl zastaralý, designu chyběla vynalézavost konkurence a celek působí jako cvičení, po kterém nikdo zvlášť netoužil. Pamatovat si ji dnes znamená pamatovat si věc, která byla matoucí už tehdy.

Pokud si chceš připomenout, jaké byly počátky arkád na počítači — syrové, přímočaré, bez zbytečných výmluv — Crossfire ti to na chvíli ukáže. Ale nostalgický zážitek to není. Je to připomínka, proč některé hry zůstaly v osmdesátkách.