Crime City

Rok 1992, britské studio s názvem, který zní jako výmysl, a hra o vraždě, do níž je zapleten váš vlastní otec. Crime City jsem tehdy objevil náhodou — žádná reklama, žádné hodnocení v časopisu, prostě disketa od kamaráda z kopírky. To bylo v té době celkem standardní distribuční schéma.

Hrajete za Stevena Whitea, amatérského vyšetřovatele s osobní motivací: někdo spáchal vraždu a z ní je obviněn váš otec. Úkol je přímočarý — najít skutečného pachatele, než se situace zkomplikuje. Žádná odbočka do fantasy světů, žádné kosmické záchrana vesmíru. Jen kriminální případ, město a vy.

Rozhraní je point-and-click, ovládání jednoduché až strohé — a to tehdy nebylo samozřejmostí. Rok 1992 byl ve znamení souboje různých přístupů k adventurám, od slovního parseru až po plně grafické systémy ve stylu Sierry nebo LucasArts. Crime City šlo cestou přístupnosti: kliknout, prozkoumat, promluvit, vzít. Žádné zdlouhavé vyklikávání příkazů. Zda to byl záměr nebo výsledek omezeného rozpočtu britského indie studia, nechám na vás.

Kde hra stojí a padá, je atmosféra a napsaný příběh. Britská kriminální adventura z té doby měla specifický rukopis — civilnější, méně hollywoodský než americká konkurence. Crime City na vás nenasype deset lokací najednou, drží vás v relativně úzkém prostředí a sází na vyšetřovací logiku. Jestli scénář skutečně funguje nebo jen předstírá, že funguje, záleží hodně na tom, jak velkou trpělivost máte s mírně klopýtavým tempem. Některé části dialogů zestárly víc než jiné — a to říkám opatrně.

Dnes je to hlavně záležitost pro sběratele žánru. Pokud vás baví procházet katalogem zapomenutých britských adventur z počátku devadesátek a hledáte něco, co není Monkey Island ani Broken Sword, Crime City je solidní zastávka. Není to klenot, který vám vyrazí dech, ale je to poctivá práce se zajímavým kriminálním rámcem. V prohlížeči přes DOSBox ji dnes rozjedete za minutu — a to je vlastně nejlepší argument pro to to zkusit.