BS Copy

Šedesátkrát jsem ji zkusil obejít a pokaždé mě to stálo aspoň tři životy. BS Copy patří k těm hrám, kde se naučíš doslova každý pixel, protože jinak nemáš šanci. Jde o logickou puzzle z éry Spectra, kdy se české herní scéně teprve rýsovaly obrysy, a tvůrcové si s mechanikou pohrávali bez snahy něco zjednodušit.

Hraje se to jednotvárně, ale s tím správným kliknutím dokonale. Tvůj cíl je jednoduchy: přesunout se z bodu A do bodu B a přitom manipulovat s objekty či barevnými bloky na obrazovce. Není tu nic na tlačítka a efekty — jen chladný, logický problém, který musíš vyřešit postupně. Každá herna má svůj řád, své zákony, a ty je musíš pochopit bez návodu. To je právě to, čím se Spectrum hry lišily od západních ekvivalentů: neměly čas na tutoriály.

Ovládání je archaické, ale funkční. Pohyb po obrazovce, časopis interakce s předměty, a pak čekání, až se věci přesunu na správná místa. Výzva roste s každou úrovní. Některé kombinace jsou elegantní, jiné jsou prostě frustující, protože už nevíš, co jsi vůbec dělal špatně. Grafika je minimalistická — bez zmínky barvy, která by ti aspoň řekla, v čem se liší jeden blok od druhého.

BS Copy není hra, kterou si hrali děti, aby se bavily. Hrála si ji, aby se průlomově cítily chytré. Český Spectrum herní průmysl měl na logiky pověst — BS Copy je z těch her, která tu pověst budovala svou nevyhovívavostí. Dnes vypadá jako cvičení v masochismu, ale tehdy to byla poctivá výzva.

Pokud jsi fanoušek raných logických her bez zbytečností a máš ráda puzzly, kde jeden špatný tah tě vrátí na začátek, BS Copy ti dá hodiny trápení. V prohlížeči ji spustíš za pár sekund a buď víš, proč si ji pamatují staří hráči, nebo si uvědomíš, že logické puzzle nejsou pro každého. To je na ní hezké — nemlží.