Billy The Kid Returns

Když si dnes nainstaluju nějakou zajímavost z roku 1993, čekám aspoň něco, co má duši. Billy The Kid Returns? To je právě ten typ hry, která se prezentuje skromně a pak tě překvapí — nebo tě zklamě úplně stejně nezajímavě.

Jde o akční hru zasazenou do divokého západu, kde se vydáš v stopách legendárního pistolníka. Jakoby jste měli střílečku s westernovou tématikou — scenérie z červeného písku, netvory a bandité, které si to rozdáte kulkou. Cíl je prostý: dostat se přes úrovně, sbírat zdraví a munici, vybíjet zásobníky do všeho, co se hýbe. Nic extra originálního, ale v devadesátkách stál na tom skoro každý druhý arcade-action na bajgle.

Hraje se to přesně tak, jak bys čekal od DOSovské hry z té doby. Grafika je pixelová, barvy jednoduché, a ty se pohybuješ po jednotlivých screenech, střílíš a doufáš, že tě padouch nezasáhne moc často. Ovládání je funkcí, není to elegantní, spíš mechanické — dej se doleva-doprava a drž tlačítko. Hra se nedělá zbytečné potíže s animacemi ani storytellingu. Je to přesně to, co slibuje: návrat někoho, kdo už pravděpodobně nikdo nechtěl.

Síla Billy The Kid Returns je někde jinde — v té drsnosti, v tom, že si s tebou hra nehraje. Není tam žádné měkké difficulty, žádné výmluvy. Prostě to máš, nebo to nemáš. Pro milovníky starých arkád, kteří hráli Commando nebo Ikari Warriors, je to povědomé, lákavé. Dnešnímu hráči, který je zvyklý na grafiku a cinematic kouče, se to bude zdát archaické — a bude to mít pravdu.

Zbývá otázka, jestli si ji zahrát. V prohlížeči ji najdeš, není žádná věda ji spustit. Otázka je spíš, jestli chceš strávit čas tím, aby ti staré pixely padaly na mozek, když máš k dispozici stovky lepších věcí. Pokud ses narodil v osmdesátkách a máš chuť na čistou mechaniku bez řeči, minimálně jednu partii si zaserviruješ. Potom si asi pamatovat nebudeš nic speciálního — a to je úplně v pořádku.