Alien Odyssey

Alien Odyssey si vezme svého hráče za ruku a převede ho do příběhu, kterého se během celé devadesátkové éry hromadily stovky — útěk z vesmírné lodi plné cizáků. Hra se nikdy nepředstavila veřejnosti velkým gestem, zůstala mezi těmi bezejmenných DOS tuzemlín, které se zabíjely v počítačích po školách a zaprášených herničkách. Byla tady, byla zapomenuta, a teď ji odkopáváme z archivu. Jde o jakousi hybridní záležitost — adventura s akčními sekvencemi a řešením věcí, které nejsou primárně boj. Prchází postava lodí po koridorech, hledá cestu k záchranným modulům nebo co právě hra vyžaduje, vyhýbá se či střetává s vetřelci. Není to čistý akční gamelk, spíš něco mezi point-and-click logikou a arkádním během o život. Atmosféra je v pořádku — tmavé místnosti, zvuky, které nevíš přesně odkud, předtucha toho, že za rohem čeká něco s drápama. Samotné hraní je však hodně pragmatické. Ovládání se učíš brzy, protože možností prostě není moc — pohyb, interakce, případně střelba. Animace vypadají spíš jako kostry než jako pohyb postav, dialog nebo výměny replik se podávají psaně, a tempo hraní je poměrně pomalé. Není to hra, která by tě drancovala adrenalínem. Spíš to je hra, která se pomalu šoupe vpřed. Některá řešení terčů nebo překážek jsou docela průhledná, jiná tě prostě jen podráždi svou příšernou geometrií a néraznými kolizemi. Alien Odyssey představuje přesně to, co se od nižších rozpočtů devadesátek čekalo — solidní počin bez velkých ambicí. Nebyl to megahit, nebyl ani zajímavý průlom. Byl to prostě čas, kdy se hry takhle tvořily — zkusit tematiku, sáhnout po už známých mechanikách a doufat, že se to nějak prodá. Dnes slouží jako historické svědectví éry, kdy byly počítače poměrně pomalé a tvůrci si s tím museli sami lámat hlavu. Pokud si chceš vyzkoušet retro sci-fi akci bez větších nárůstů srdceráznosti, Alien Odyssey se vejde do tvého odpoledne. Není to ani špatné, ani skvělé — je to tichý svědek doby, kdy se točily herní experti spíš z nudy a zvědavosti, co všechno je vůbec možné udělat. Hraje se v prohlížeči bez problémů, což znamená, že se na ni můžeš koukat jako na muzejní exponát. Nic víc, nic míň.