Beyond Castle Wolfenstein

Stojíš před hradní vrati a musíš se dostat dovnitř. V kapse máš pistoli a střídavě ti zmrzne krev v žilách a znovu se rozpálíš. Beyond Castle Wolfenstein je sekvenční střílečka z poloviny osmdesátek, kterou dnes většina lidí nikdy neviděla, přestože její předchůdce Castle Wolfenstein 3D si pamatuje skoro každý.

Jde o průměr mezi akční hrou a příběhovou adventurou — tvůj úkol je jednoduchý, ale rámec je až překvapivě vypilovaný. Máš se proniknout do nepřátelské pevnosti, vyhledat dva kódy pro dvě různé dveře, najít si cestu mezi strážemi a zmizet s důvěrným materiálem. Neboj se, nejde o epic s rozpracovanou zápletkou; autor se na vychytralosti ani moc nezamýšlel. Přesto — v roce 1985 to bylo originální pojetí.

Hraní spočívá v tom, že si klikáš po místnostech, střílíš střechy s tím, co se ti postaví do cesty, a sbíráš věci. Ovládání je jednoduché, dokonce s možností, aby se ta tvoje postava chovala aspoň trošku chytře — třeba se skrýt za věci nebo počkat, až se strážci ztratí v rohu. Nezáleží na tom, jestli střílíš s náboji nebo bez nich; hra ti to nechá vzít na vědomí. Grafika není nic moc, psaní přes pixel art tu není majestátní. Ty zvuky? Minimální. Člověka více zajímá logika průchodu a jak si poradit bez zbytečného vrahu.

Hra se stala zajímavostí spíš proto, že existuje, než by měla vzkřísit nějakou revoluci. Měla by být půdou pro ateliér v tvorbě počítačových her, ale jako zábava se za čtyřicet let zkrátka neudržela. Mechaniky jsou přesně ty, které by se později zdokonalily — stealth, střílečka, logické hádanky — ale bez patience a bez správného tempa.

Kdo si ji dnes zahraje? Především archivář, co sbírá kousky historických kuriozit. Někdo, kdo chce pochopit, jak se střílečky a adventure na PC začínaly. Kdo chce vidět, co se všechno zkoušelo dřív, než se ustálily žánry. V prohlížeči nebo přes emulátor ji zvládneš za půl hodiny. Stojí to za pokus, ale ne za víc.