The Adventures of Willy Beamish

Léto 1991. Venku praží slunce, ale já sedím v zatemněném pokoji, zmáčknutý před monitorem, a snažím se přesvědčit mámu animované postavičky, aby mi dovolila jít ven. Respektive — snažím se přesvědčit mámu Willyho Beamishe. Což je v podstatě totéž.

Adventures of Willy Beamish je point-and-click adventura od Dynamix, zasazená do pohodového amerického předměstí přelomu osmdesátých a devadesátých let. Hrajete za Willyho, školáka s jednoduchým životním cílem: přežít prázdniny, vyhnout se průšvihům a dotáhnout to na šampionát ve videohrách na kapesní konzoli, která zní podezřele jako kříženec Nintenda a Atari. Dynamix ji nikdy nenazval jinak než Nintari a to byl jeden z mála momentů, kdy jsem se u adventury zasmál nahlas.

Hra se ovládá klasickým rozhraním ikonkového typu, tehdy populárním po vzoru Sierra a LucasArts. Klikáte, kombinujete předměty, mluvíte s postavami. Tempo je pomalé, příběh se vine přes několik herních dní, a vy máte pocit, že opravdu žijete Willyho léto — s tím, že každé rozhodnutí může mít důsledky. Včetně game overu. Dynamix nebyl v tomhle ohledu milosrdný a některé situace vyžadovaly přesné načasování nebo správné pořadí kroků, které vám hra nijak zjevně nenaznačila. Zápisník byl tehdy nutností, ne zvykem.

Co Willy Beamish odlišovalo od dobové konkurence, byla animace. Dynamix vsadil na plynulé, kreslené postavičky s výraznými gesty a mimikou — v roce 1991 to bylo něco, co přitahovalo pozornost na obalech krabic. Dnes animace místy působí trochu trhavě, ale celkový vizuální styl si uchoval svůj šarm. Hudba a zvuky závisely na tom, co jste měli za zvukovou kartu — na Sound Blasteru to znělo slušně, na PC speakeru spíš zoufale. Příběh sám o sobě zestárl dobře: dětský pohled na svět dospělých, rodinné nesnáze, sousedské konflikty — nic velkého, ale uvěřitelné a místy nečekaně vtipné.

Komu Willy Beamish sedne dnes? Hlavně těm, kdo mají rádi adventury s osobitou atmosférou a nevadí jim, že hra není fér za každé situace. Je to titul, který se zapamatoval ne proto, že byl technicky revoluční, ale proto, že měl charakter. Zahrát si ho v prohlížeči dnes znamená vrátit se do doby, kdy prázdniny trvaly věčně — aspoň do chvíle, než vám Willy opět zemřel kvůli špatnému dialogu se sousedem.