Tintinovy komiksy jsem znal dřív, než jsem uměl pořádně číst — ty tlusté albumy v knihovně s Hergéovými čistými linkami a dobrodružstvími po celém světě. Takže když se v roce 1997 objevila hra od Infogrames, bylo jasné, že si ji musím pustit.

Adventures of Tintin: Prisoners of the Sun vychází z klasického komiksového alba, které Hergé dokončil v roce 1949. Tintin, jeho věrný psí společník Milou a kapitán Haddock se vydávají do Peru, kde se snaží zachránit profesora Tournésola — tedy Trnku, jak ho znáte z českých vydání. Zápletka sleduje předlohu, zasazení je exotické a vizuální styl se komiksu věrně drží.
Herně jde o klasický 2D plošinový akční titul s prvky adventury. Tintin skáče, šplhá, vyhýbá se nepřátelům a řeší jednoduché situační úkoly. Ovládání je na svou dobu přijatelné, ale hra trpí tím, čím trpěla spousta licencovaných her devadesátek — úrovně jsou krátké, obtížnost nerovnoměrná a místy působí, jako by ji vývojáři dopočítávali do počtu. Přestřelky jsou oddychové, skákání nad propastmi méně. Některé pasáže vyžadují přesnost, na kterou engine není úplně stavěný.

Infogrames tehdy patřili k těm evropským vývojářům, kteří rozuměli evropským licencím — bylo znát, že mají k předloze respekt. Grafika věrně napodobuje Hergéovu čistou barevnou estetiku, postavy jsou rozpoznatelné a hudební doprovod atmosféru nezabíjí. Přesto je to v jádru průměrný plošinovkový titul, který přežil hlavně díky licenci. Tintinovy fanoušky potěší, ostatní nechá chladnými. Dnes hra zestárla přesně tak, jak se čekalo — ne špatně, ale bez výrazného triku, kvůli kterému by se k ní vracelo.

Dnes ji ocení hlavně ti, kdo mají k Tintinovi sentimentální vazbu — nebo fanoušci licencovaných DOSových plošinovek, kteří chtějí zkusit, jak to tenkrát vypadalo, než se z her začaly dělat skutečné zážitky. V prohlížeči přes DOSBox ji dojedete za odpoledne, a to je vlastně ideální délka. Na víc nemá.