Zazracny lek

Zazracny lek. Název, který by na první pohled mohl patřit farmaceutické reklamě z devadesátek, ale tady jde o českou DOS adventuru — a to je samo o sobě důvod se zastavit.

Hra vás staví do role jistého Pepíka Bechera, který se vydává zachránit lidstvo před zákeřnou žaludeční epidemií. Scénář zní jako záminková absurdita a pravděpodobně to tak i bylo zamýšleno — česká amatérská scéna měla v té době slabost pro nadsázku a lehce přihlouplé hrdiny, kteří přesto nějak zachrání svět. Kombinace jméno Becher plus žaludeční potíže přitom evokuje jeden konkrétní likér z Karlových Varů, a pokud to byl záměr, pak s gustem.

Jde o textovou nebo point-and-click adventuru v tradici domácí scény přelomu tisíciletí — přesný styl ovládání závisí na konkrétní implementaci, ale žánr velí hledat předměty, kombinovat je a rozklikat každé zákoutí obrazovky, než vám hra dovolí posunout se dál. Česká amatérská adventura té doby obvykle stála a padala na kvalitě hádanek a dialogů. Když byly fajn, bavily i přes technická omezení. Když byly nahodilé, seděli jste půl hodiny a klikali na stůl.

Hra se podle dobových zpráv účastnila soutěže Becherovka Game kolem roku 2000, kde si vedla dobře — a to o něčem svědčí. Amatérské soutěže tehdy fungovaly jako filtr: naprostá většina projektů nikdy nedotáhla ani první obrazovku, takže dokončená a hratelná hra byla sama o sobě výkon. Audiovizuální stránka bude odpovídat době a dostupným nástrojům, rozumějte EGA nebo VGA paletu a MIDI nebo PC speaker zvuk. Nostalgii to budí spolehlivě, iluze o technické dokonalosti si ale raději nedělejte.

Dnes si ji zahraje hlavně ten, kdo má chuť prozkoumat slepé uličky české herní amatérské scény přelomu tisíciletí — a těch bylo překvapivě dost. Není to pololeštěný freeware od nadšenců se třemi monitory, je to produkt své doby: nerovný, místy šroubovaný, ale s vlastní osobností. Pokud vás baví dívat se, co tehdy vznikalo mimo komerční sféru, Zazracny lek je přesně ten typ artefaktu, který stojí za čtvrt hodiny pozornosti.