Still Hunt

Rok 1996, Seoul. Zatímco my v Čechách ťukali do klávesnic u her z Evropy a Ameriky, jihokorejská herní scéna tiše chrlila tituly, které by na Západě skončily na konzolích — a vypadaly by přitom lépe než leccos, co se tehdy prodávalo u nás v obchodě.

Still Hunt je akční hra od jihokorejského studia HiCom, která nepotřebuje dlouhé představování žánru: run and gun, prostě řečeno. Vybereš si postavu — muže nebo ženu — a pak se sekáš dopředu skrz nepřátele a prostředí, která na sebe navazují v klasickém lineárním tempu. Inspirace Treasure a jejich Gunstar Heroes na Mega Drive je tak zjevná, že to ani není ostuda. Je to spíš vyznání lásky.

Hratelnost je přímočará, což v tomhle žánru není hanba. Pohyb, střelba, vyhýbání se střelám — základní smyčka funguje. Akce je rychlá a hra tě nezahltí zbytečnými systémy. Co může dnes trochu zamrzet, je absence kooperativního módu pro dva hráče, přestože hra nabízí dvě hratelné postavy. Na konci devadesátek byl co-op v run and gun skoro povinnost — vzpomeňte na Contra nebo právě Gunstar Heroes. Tady na to jednoduše nedošlo, a to je škoda, protože právě sdílená obrazovka by hře dodala šťávu, která místy chybí.

Still Hunt je zajímavý spíš jako doklad doby než jako nadčasový kousek. Ukazuje, že jihokorejská PC scéna devadesátek uměla absorbovat konzolové vzory a přetavit je do prostředí DOSu — se vším všudy, včetně Sound Blaster ozvučení a palety barev, která nepotřebovala omluvu. Grafika je solidní, animace plynulé na poměry platformy. Hra nezestárla tragicky, ale ani se nestala ikonou. Zůstala někde uprostřed — poctivý řemeslo bez výraznějšího nápadu, který by ji povýšil nad průměr žánru.

Dnes ji doporučím fanouškům run and gun žánru, kteří chtějí prozkoumat, co se dělo mimo japonsko-americkou osu — a nezaseknou se nad tím, že hra nevynalezla kolo. V prohlížeči ji rozehrajete bez emulátorových problémů a za půl hodiny máte jasno, co jihokorejské PC vývojářství devadesátek dokázalo. A to není málo.