Spiritual Warfare

Když si v devadesátkách někdo z evičky stáhl soubor nazvaný Spiritual Warfare, čekal nejspíš cokoliv jiného než biblické dobrodružství. A přesto tu to bylo — adventura, která si brala křesťanské učení vážně a vrhala tě do světa duchovního boje skrz tmu počítačového obrazu.

Jde o point-and-click adventuru zasazenou do pozemské reality promítnuté skrz náboženské filtry. Hrješ postavu, která se musí vypořádat s pokušeními a zlými vlivy kolem sebe. Hra tě střídavě vede po městských ulicích a do vnitřních prostor, kde musíš hledat předměty, mluvit s postavami a řešit logické hádanky. Všechno má značku věřící perspektivy — dialogy čpí biblickou morálkou, nepřátelé jsou zobrazeni jako démonické či negativní vlivy.

Hraní samo je typické pro period point-and-click. Klikáš, čekáš na animaci, posloucháš monology plné všimavostí o své duši. Grafika je primitivní, barvy bledé, postavy vypadají jako zaseknutí v gumovitých drátěných obrysech. Zvuky jsou stejně diskrétní — občas zazní elektronická modlitba, občas šum prostředí. Hra se vůbec nesnaží o dramatiku; je to spíš katechetická cvičebna než dobrodružství. Puzzle jsou jednoduchá, témata těžkopádná. Procházení světem bez jasného směrování umí ztedět i ty nejtrpělivější.

Spiritual Warfare je unikát především proto, že se vůbec odvážila. Křesťanská edutainment hra na DOS byla výjimkou už v tom čase. Dneska ji najdeš jako lahůdku pro sběratele kuriozit — ne proto, že by se dobře hrála, ale proto, že není nikde jinde. Je to svědectví o tom, jak někdo v raných devadesátkách skutečně věřil, že počítačová hra může být nástrojem duchovního poučení.

Zahrát si ji dnes? Jedině když tě zajímá, jak vypadala religiózní počítačová propaganda té doby. Hra je pomalá, výukově unavující a hraní je spíš povinnost než potěšení. Ale právě ta nepohodlnost je součást jejího historie. Není to hra, kterou si užiješ; je to artefakt, kterému rozumíš.