Spelunker

Spelunker je hra, která ti připomíná, že být jeskyňářem bez záchranné sítě je špatný nápad. Překvapivě brutální plošinovka z roku 1991, která vznikla na MS-DOS jako adaptace starší arkády. Jdeš do podzemí, sbíráš věci a pokud si nebudeš dostatečně opatrný, zemřeš. Opravdu snadno.

Jsi průzkumník s tělem z papíru. Padneš ze čtyř políček vysokého schodiště? Mrtvý. Dotkneš se netopýra letícího o dva palce od tebe? Konec. Skočeš do vody a máš špatný moment? Topíš se jako v koupelně bez pneumatiky. Hra nenabízí odpuštění. Není tu přátelský tutorial, který ti vysvětlí, jak přesně měřit skoky. Učíš se tím, že umíráš znovu a znovu, a navíc máš jen pár životů. Každá jeskyně je řada překonatelných překážek, které je třeba pochopit skrze bolest.

Mechanicky jde o klasiku — pohyb, skok, sbírání věcí a vyhýbání se nebezpečím. Ovládání je přímočaré, animace postavy lehce kostrbatá. Jednotlivé úrovně jsou krátké, ale těsné. Nejsou tam dlouhé cesty bez života, všechno je shnutené. Zvukový doprovod je minimální, grafika jednoduché pixely, ale právě v tom je kouzlo — nic tě neodvolává, jen ty, překážky a vědomí, že chyba = smrt.

Spelunker není hra pro každého. Pro hráče devadesátek, kterí vyrostli na Lodes Runner a Putty, byla přirozením. Pro ostatní je to spíš kuriozita — důkaz, že obsesivní hratelnost nemusí jít ruku v ruce s lehkostí. Zestárla zajímavě — není příliš vzdálená dnešním indie plošinovkám typu Jump King, jen s méně přátelským designem.

Dnes si ji zahrát stojí za to spíš jako historické svědectví. V prohlížeči ji najdeš bez problémů a hraje se skoro na čemkoli. Nebuduje se na tobě nic zásadního, ale těch dvacet minut náhlého ponoření se do frustrace devadesátek má svůj klidný půvab. Pokud si řekneš „rád bych věděl, jak si to lidé v raném DOS věku užívali", je to přesně tohle.