Shadow Knights

id Software. Rok 1990. Než přišel Commander Keen, než přišel Wolfenstein, přišlo tohle — scrollovací akční béčko s nindžou, o kterém dnes ví málokdo. A přitom to byla jedna z prvních věcí, co tahle parta vůbec vydala.

Shadow Knights je boční scrollovací akce zasazená do japonsky laděného světa. Hrajete za nindžu s katanou, který se prodírá nepřátelskými úrovněmi směrem k finálnímu souboji se zlým šógunem. Příběh je přesně tak tenký, jak odhadujete — zlo ovládlo zemi, vy jdete zlo porazit. Žádná překvapení, žádné odbočky. Klasická arkádová logika.

Hratelnost odpovídá době a platformě. Nindža běhá, skáče, máchá katanou. Nepřátelé přicházejí zleva i zprava, překážky vás zpomalují. Ovládání na klávesnici zvládnete za minutu, ale to neznamená, že hra je snadná — záseky přijdou, a ne vždy z dobrých důvodů. Hitboxy jsou takové, jaké bývaly v roce 1990: přibližné. Pokud jste vyrůstali na Amigorovi nebo Prince of Persia, budete doma. Pokud ne, možná se jednou udeříte do stolu.

Co Shadow Knights zajímavě dokumentuje, je to, kde id Software začínal. Tady ještě není žádné technologické kouzlo, žádná průlomová myšlenka. Je to solidní řemeslo malého studia, které tesalo ve volných chvílích mezi komerčními zakázkami. EGA grafika je funkční a barevná, hudba ze Sound Blasteru dělá, co může, ale nezapomenete si ji broukat. Hra nezestárla špatně ani dobře — prostě je přesně tam, kde ji čas zanechal.

Dnes si Shadow Knights zahrajete hlavně ze dvou důvodů: zajímá vás rodokmen id Software, nebo prostě máte chuť na dvacet minut přímočaré akce bez tutoriálů a cutscén. Pro druhý důvod je to vlastně ideální volba. Spustí se v prohlížeči, funguje bez instalace a nepožaduje žádný závazek. Historická kuriozita s použitelnou hratelností — to je přesně to, co od roku 1990 čekat lze.