Tenhle titul je takový klasický případ, kdy si nejsi moc jistý, co tě čeká — návštěva v DOSovém archivu bez návodu a bez jakýchkoli pokynů. Serpy jsou z roku 1986, doba, kdy si tvůrci mysleli, že hráč si s nejasnostmi prostě poradí. A řeší se to průzkumem, experimentem a chybou.
Bez oficiálních informací se musím spolehnout na to, co vidím ve hře — jedná se o jednoduchou nehybnou strategii či puzzle, kde se všechno odehrává na mřížce. Cíl není na první pohled zřejmý, ovládání taky ne. To je tím typickým pro era, kdy se hry prodávaly v krabiči s papírovou příručkou, kterou už nikdo nemá.
Grafika je minimalistická — čáry, bloky, barvičky. Zvuk? V DOSu to není nic zvláštního. Hra se ale hraje rychle, bez časového stresu, a to věci dělá příjemné. Když chvíli experimentuješ, začnout ti svitá, co se děje. To je vlastně úchvatné — nechat si věc vysvětlit povahou sama hrou.
Problém je v tom, že tahle příjemnost ze objevování se rychle vyčerpá. Jakmile kouska pochopíš, vím, že už pro tebe není žádná výzva. Není tam žádné rozmanitosti, žádného postupu, který by tě táhl dál. Serpy jsou spíš puzzle na jednu večer, a to v tom nejdoslova smyslu.
Zajímavé jsou především jako dokument doby, kdy si vývojáři nemuseli nic vysvětlovat. Když si ji dnes zahrješ v prohlížeči přes emulátor, budeš koukat, jak se hraní ztrácí už při druhém kole. Ale ten první dotek, to zvědavé bouchání do kláves a postupné osvícení — to stojí za chvilku času.
old