Re-Volt

Pamatuju si ten zvuk koleček na parketách. Re-Volt z roku 1999 od Iguana Entertainment přišel v době, kdy závodní hry buď simulovaly skutečné silnice, nebo nabízely kart s lidskými postavami — a tahle udělala něco jiného. Posadila tě za volant hračkářského autíčka na baterie a řekla: tenhle supermarket, tenhle park, tenhle dětský pokoj jsou teď závodní okruh.

Závodíš s RC auty po lokacích, které jsou navržené z pohledu hračky — police se zbožím jsou jako mrakodrapy, chodník je dálnice. Každé vozidlo má jiné vlastnosti, od pomalých nováčkovských modelů po rychlé elektrické bestie, a prostředí jsou záměrně banální místa přetavená v závodní dráhy. To byl ten tah, který celou hru držel pohromadě.

Hratelnost stojí na arkádovém modelu s lehkým nádechem fyziky — autíčka se chovají trochu jako skutečné RC modely, tedy s určitou setrvačností a tendencí vyletět z každé zatáčky, pokud se zbrkle hodíš na plyn. K tomu přidej zbraně rozházené po trati: rakety, vodní balónky, elektrické pulzy a olejové skvrny. Žádná z nich neruší, spíš přidávají vrstvu chaosu, která ze zdánlivě zvládnutého závodu udělá katastrofu v posledním kole. Přesně jak to má být.

Co Re-Volt odlišovalo tehdy a co mu drží formu i dnes, je level design. Tratě jsou vymyšlené s citem — vědí, kde zpomalit, kde překvapit, kde schovat zkratku. Grafika v roce 1999 vypadala solidně, dnes je samozřejmě na hraně toho, co oko přijme bez nostalgie, ale pohled na závodící autíčka v muzeu nebo v obchodním centru má pořád svoji atmosféru. Co naopak zestárlo hůř, je ovládání bez analog vstupu — na klávesnici se přesné řízení hledá těžko a frustraci to přidává víc, než by bylo zdrávo.

Dnes Re-Volt sedne každému, kdo má rád závodní hry bez nutnosti učit se dvacet parametrů podvozku, a chce něco, co jde pustit a za pět minut se bavit. Komunita kolem hry je navíc stále aktivní a existují modernizované verze s podporou vyšších rozlišení a online závodů — což je pro sedmadvacet let starou hru docela slušná vizitka.