World Circuit

Závodění v počítačovém zákulisí devadesátek mělo svoje kouzlo — člověk bez dechu koukal, jak se na novém Pentiu točí polygony, a říkal si, že tyhle pixely jsou sakra ten Grand Prix. World Circuit je taková tichá veteránka, kterou leckdo přeskakoval kvůli slávě Ferrari F1 2000 či CART Precision Racing, přestože skrývala poctivý závodní simulátor.

Jde o manažersko-závodní sim, který bere vážně obě práce najednou. Ocitneš se u jednomístné formule, staráš se o rozpočet, přetahuješ inženýry, dáváš dohromady tým, a pak sedneš za volant a máš projet závod lepším časem než ostatní. Není to jen klikání v menu — tvůj osud na trati se odvíjí od nastavení vozu a od toho, jak dobře ovládáš brzdění v zatáčkách. Fyzika byla v té době něco mezi docela zajímavou a pořádně tvrdou pro člověka, který hře obětoval maximálně pět minut.

Hra dýchá primitivní 3D grafikou, na kterou DOS sotva stačil. Trať vidíš shora, auto jako malinký polygon, protivníci se tu a tam zatáčejí a srážejí se navzájem bez zřejmého respektu k fyzice. Zvuky jsou podstatné — pískot brzd, kvílení motoru — ale realitu nikdy nepřipomenou. Ovládání na joysticku bylo v pořádku, občas to ale působilo, jako by se auto rozhodovalo samo.

Co si z ní vezmeš, je ten specifický pocit z devadesátek — kdy simulátor nebyl čistě o realističnosti, ale o spletitém balancování mezi zábavou a výzvou. Není to klasika jako IndyCar Racing, ale má v sobě dost vrstev, aby tě bavila klidně i dnes, když máš náladu na manažerský sim s jízdou navrch. Grafika a zvuk jsou k smíchu, to je fakt.

Pokud si chceš zahrát něco, co není výkladní skříň Formule 1, a přitom se chceš podívat, jak si staří programátoři hráli s grafickou kartou, World Circuit je dobrý důvod. V prohlížeči ji dnes rozjedeš skrze emulátory s překvapivou plynulostí, a když si přivykneš na ty vrstvené polygony, najdeš v ní něco zádumčivého.