Radix: Beyond the Void

Rok 1995 byl pro šestiosový vesmírný shooter krutý. Descent právě vytáhl kobereček pod nohama všem, kdo si mysleli, že vědí, jak má vypadat létání v tunelech, a zbytek trhu se potil v jeho stínu. Radix: Beyond the Void od Neural Storm Entertainment vyšel do světa tiše, bez velké kampaně, a většina hráčů ho minula jednoduše proto, že neměl tu správnou buzz.

Jde o scrollovací střelec — konkrétně vertikální shoot 'em up zasazený do sci-fi prostředí. Sedíte v kokpitu lodi, svět se posouvá, věci na vás střílí a vy střílíte zpátky. Nic převratného na papíře. Ale Radix tohle základní schéma bere vážněji, než bylo v roce 1995 zvykem na PC.

Hra nabídla na svou dobu solidní arzenál zbraní s možností upgradů, rozmanité nepřátele a prostředí, které se nespoléhalo jen na jeden vizuální motiv po celou dobu hraní. Ovládání bylo přesné a responzivní — to u DOS shooterů nebylo samozřejmostí. Obtížnost šla nastavit, ale ani na nižší stupně to nebyla procházka parkem. Kdo hrával japonské arkády, měl výhodu; kdo ne, naučil se respektu k nepřátelské palbě poměrně rychle.

Proč na Radix dnes málokdo vzpomíná? Grafika. Vizuál nebyl ošklivý, ale vedle toho, co Descent předvedl s 3D prostorem, působily ploché sprajty skromně. Tehdy to stačilo k tomu, aby recenzenti napsali pár vět a šli dál. Zpětně je to trochu nespravedlivé — Radix hrál jinou hru než Descent, srovnávání bylo od začátku špatně položená otázka. Scrollovací shooter a plně prostorová akce jsou různé žánry se různými přednostmi. Radix v tom svém žánru obstál lépe, než kolik pozornosti tehdy dostal.

Dnes hra sedne fanouškům klasických shoot 'em upů, kteří neočekávají moderní komfort, ale chtějí solidní DOS akci z první půlky devadesátek. V prohlížeči přes DOSBox emulaci ji rozjedete bez větší námahy a pár misí vás spolehlivě přenese zpátky do doby, kdy bylo úspěchem samotné to, že hra nechcípla při spouštění. Radix není zapomenutý klenot, který by změnil svět. Je to poctivě udělaná hra, které se prostě nepodařilo narodit ve správný týden.