Quadrajoin

Quadrajoin je záhadou zahalená hra, která se na Spectrumu ztrácí mezi tisíci jinými tituly z osmdesátých let. Nikdo moc neví, co dělá, kdo ji vyrobil a kdy. Právě proto je zajímavá.

Jde o puzzle, kde skládáš nějaké geometrické tvary dohromady. Čtyřúhelníky, jak napovídá název, se mají spojit podle určitých pravidel. Cíl je jednoduchý — najít správnou kombinaci, aby se všechny kousky sešly v jednu grupu nebo aby zmizely ze hracího pole. Myšlenka není nová ani na konci osmdesátek.

Ovládání je nejspíš jednoduché — pohyb kurzorem, potvrzení, případně rotace. Hra tě nechá experimentovat, neboť nemáš instrukce. Právě tady se skrývá problém i kouzlo Quadrajoinu. Bez návodu se člověk často dlouho motá, jestli vůbec chápou mechaniku správně. Spectrum měl omezenou grafiku a zvuk, takže feedback není nijak melodický ani hypnotizující. Když se něco stane, slyšíš pípnutí. Bod.

Takovéto hry se hrály, když nevznikly AAA firmy a indie byl jen sen. Vydavatelé plnili hry bez průmyslu, bez QA, bez návodu v češtině — prostě bez ničeho. Quadrajoin je pozůstalostí té doby, kdy puzzle znamenalo opravdu puzzle. Při mřížce na obrazovce a tichém pípání se soustředíš méně na Show a víc na myšlení.

Dnes sedne Quadrajoin těm, kdo milují neznámé zeminy. Není to zábava v moderním smyslu — nikdo tě nebaví, nic se ti nevyskakuje z obrazovky. Jsi sám se svojí logickou úlohou a příšerným zvukem. Právě to z něj ale dělá autentickou zkušenost z doby, kdy počítač sloužil výpočtům a experimentům, ne jen zábavě. Zahrát si ji dnes v prohlížeči je jako kouknout do starého archívu a divit se, jak dlouho to vydrželo.