Regatta

Lodě se řítí přes moře a ty stojíš u volántu — ne jako námořní kapitán, ale jako někdo, kdo se rozhodl ovládat plachetnici pomocí klávesnice a myši. Regatta z roku 1992 je jednoduché závodní simulaci, kterou někdo naprogramoval pro MS-DOS a pak ji vypustil do světa bez velkého halasu. Není to hra, která by se předstírala být něčím víc, než opravdu je.

Jde o simulaci lodního závodu, kde se zásadně liší od arkádových závodů. Místo asfaltu máš vodu, místo pneumatik máš plachty, a místo turbána máš vítr. Cílem je projet trasu, ovládat směr kurzu a snažit se být nejrychlejší. Hra nabízí několik scénářů, různé počasí a možnost závodit sám nebo proti počítači. Na papíře to zní rozumně — simulace bez pretenzí.

V praxi se ale Regatta hraje jako cvičení v trpělivosti. Ovládání je neohrabané a přesnost se nedá očekávat — plachetnice se pohybuje s setrvačností velkého železného předmětu, kterou tě nikdy nenapadne mít. Načasování manévru je záležitost pokus-omyl. Vizuál je jednoduchý, až do bodu kde by to mohlo být lepší i na grafickou kartu tvého tety. Zvuky jsou prostinké, a když slyšeš zvuk klapání plachty, víš, že se něco děje, i když nevidíš co.

Aby byla chvála spravedlivá: jde o zachtěnku, která se pokusila něco jiného v eighties a early nineties periodickvéčku. Plachtění není selhání — jde o specifický kousek historie, kdy si někdo řekl, že by plachtění na počítači mohlo být zajímavé. Nebylo. Nebo spíš bylo, ale jen na chvíli, než si člověk uvědomil, že plachtění v reálném životě není o pořadí, ale o tom trčet na palubě a koukat do dálky.

Dnes se na Regattu kouká jako na kuriozitu. Vyzkoušet si ji v prohlížeči má smysl jen když tě zajímá, jak se vypadaly pokusy o simulace na počátku devadesátek. Není to horní liga, ale není ani tak špatná, aby ji nebylo možné hrát. Je to jednoduše zapomenutá lodička v moři Her, která připomíná dobu, kdy počítač mohl být čímkoliv — i plachtěním.