Liverpool - The Computer Game

Když v devadesátkách koukal nějaký fotbalový nadšenec do katalogu her, natrefil si na „Liverpool – The Computer Game" a koukal: existuje management sim o konkrétním klubu? Ano, existoval. Vydalo ho údajně nějaké nevýrazné anglické studio v roce 1992 a hned bylo jasné, že tahle bestie není pro milovníky příznaků. Tady se nehraje na fotbalu, tady se řídí fotbalist, jako by to byl agenturní podnik.

Jde o simulátor managementu nejslavnějšího anglického klubu. Pozice manažera Liverpoolu během jedné sezony, tým, rozpočet, soupeři – všechno to máš v rukách. Cíl je nuda a jasný: dostat klub co nejvýš v lize a samozřejmě vyhrát pohár. Dělat to přitom se slavným klubem, který měl za sebou zlatou éru, dělá z průměrného nápadu něco, co mělo být atmosférou. Jenže atmosféru sem nepustili.

Ovládání je textové, klikací, bez chutě. Vybíráš hráče, vyměňuješ je, určuješ formaci, házíš si kostkami na výsledky – a čekáš. Není na obrazovce nic zajímavého. Barvy jsou hrozné, písmo odpudivé, a když se hra rozhodne, že jsi prohrál, nevidíš důvod. Není grafiky zápasu, není přenosu, jen čísla a data. Hra se ti snaží prodávat iluzi, že kontroluješ klub, ale vlastně jenom zadáváš parametry a koukas, jak se hra rozhodne. Ani to nejde často, protože logika pozadí je mělká jako miska.

Zajímavého tady není skoro nic. Ani v kontextu doby to není případ – stejně jako tato hra půvab časového odstupu neposílí. Byla to v podstatě hra pro velmi specifické publikum: Liverpoolské fanatiky s PC, kteří si chtěli hrát na šéfa. I ti si v ní museli připadat spíš nešťastně.

Dnes by si ji mohl zahrát někdo, kdo sbírá kuriozity z doby 386 a DOS–u. Ne kvůli zábavě, ale kvůli lístku do muzea chyb – důkazu, že i se jménem největšího klubu a slibem managementu se nedá vytvořit nic, co by stálo za čas. Zbývá ji ploužit na emulátoru, sedět tam chvilku a pak si spustit cokoliv jiného.