Passengers on the Wind II

Když si sednete k Passengers on the Wind II, čeká vás opravdu divoké putování. Jedině vy víte, proč vůbec sedíte u počítače a ne někde jinde, což je paradoxně to nejlepší, co tahle adventure hra nabízí — otevřenost světa, který si dělá, co chce.

Jde o klasickou point-and-click adventuru z druhé poloviny osmdesátek, kterou v roce 1987 vydala společnost Infogrames. Hrajete cestovatele, kterému se podaří podivnou náhodou dostat na loď plnou podezřelých postav. Příběh je stejně zmotaný jako balení starých kabelů — víte, že tam existuje logika, ale zabral byste půl dne, než byste ji vyčesal. Cíl? Odhalit konspirace, vysvobodit zajatce a nějak v tom zůstat naživu, aniž byste si několikrát omylem vzali v ruce ten špatný předmět.

Hraní se odehrává v klasickém režimu: klikáte na postavy, předměty a prostředí, kombinujete věci do inventáře a čekáte, až se stane něco logického. Klíčový problém? Logika hry a logika tvého mozku si nemluvou stejným jazykem. Chceš vzít lano, koukat se na mapu, promluvit si s námořníkem — musíš vědět přesně v jakém pořadí a často pouze v jedné správné kombinaci. Hra ti nekomunikuje své pravidla, spíš tě nechá tápat jako slepého na velkém jachtě. Grafika je adekvátní stavu techniky — pixelované postavy se pohybují po malovaných pozadích, který se svým nádechem retro lesku líbí, ale animace jsou tuhé.

Passengers on the Wind II se stal klíčovým titulem právě proto, že představoval pokus o něco ambicióznějšího — logistiku na lodi, detektivní prvky, non-lineární příběh. V osmdesátkách to bylo odvážné. Dnes je znatelný rozdíl mezi ambicí tvůrců a tím, co se jim skutečně povedlo. Hra není zlá, jen staromódní a netrpělivá vůči chybám hráče.

Pokud tě láká dobrodružství bez návodu, kde si budeš muset pamatovat každou drobnost a zkoušet kombinace jako vědec, která hraje ruletu — jdi do toho. V prohlížeči si ji zahraješ bez instalace, a aspoň neztratíš tři dny svého života. Pro všechny ostatní je to spíš muzejní kousek, který se kouká, ale nehraješ ho.