Nobunagas Ambition

Rok 1988, obrazovka svítí ve čtyřech barvách CGA palety a já se snažím sjednotit feudální Japonsko. Nobunagova Ambice od KOEI není hra, která by vás oslnila na první pohled — ale to nikdy nebyl její záměr.

Jde o tahovou strategii zasazenou do období Sengoku, tedy do doby, kdy si japonští daimjóové navzájem skákali po hlavách a každý chtěl být pánem celého ostrova. Hráč si vybere jednoho z feudálních pánů — nebo přímo samotného Nobunagu Odu — a snaží se postupně ovládnout všechna léna na mapě Japonska. Diplomacie, válka, správa provincie, nábor samurajů. KOEI tenhle žánr v osmdesátkách prakticky vynalezlo a Nobunagova Ambice byla jedním z jejich pilířů.

Hratelnost stojí na jednoduchém, ale návykovém cyklu: spravuješ ekonomiku provincie, plníš sklady rýží, zvyšuješ loajalitu, nabíráš vojáky a pak táhneš do pole. Rozhraní je textově-menuové, žádné táhání jednotek po mapě v reálném čase. Každý tah zastupuje určitý časový úsek a rozhodnutí se kumulují. Není to složité na pochopení, ale vyžaduje trpělivost — o té hry od KOEI nikdy nelžou.

Grafika je dnes kapitola sama pro sebe. Na CGA dostanete ty slavné čtyři barvy, na EGA prý celé tři navíc — o tom se mi tehdy ani nezdálo, protože správná karta byla luxus. Paradoxně na tom moc nezáleží. Hra vás vtáhne nikoliv obrazem, ale tím neustálým pocitem, že za příští tah bude situace lepší. A pak najednou uplyne hodina. Zvuk přes PC Speaker byl utrpení i tehdy, to si nemusím přikrášlovat.

Co zestárlo špatně? Tempo. Dnešní hráč zvyklý na Civilization nebo Total War bude nejspíš v prvním půl hodiny koukat do stropu. Rozhraní nepodá pomocnou ruku, anglická lokalizace z té doby nepomáhá a DOSBox s CGA paletou přidá na celkovém pocitu spartánství. Kdo to ale překouše, najde hru, která položila základy celého žánru budování asijských říší — a v té lineji sedí třeba i pozdější Romance of the Three Kingdoms od stejného výrobce.

Dnes Nobunagova Ambice sedne hlavně těm, kdo mají rádi historii Japonska, nevadí jim pomalé rozjezdy a chtějí vidět, odkud celý žánr pochází. V prohlížeči přes emulátor je dostupná snadno, ale počítejte s tím, že graficky dostanete pravděpodobně právě tu CGA verzi. Lepší než nic — a jako historický dokument stojí za každou ze čtyř barev.