The Multi-Dimensional Thief

Dlouhých osm minut jsem koukal na titulní obrazovku a čekal, až se něco stane. Pak jsem si uvědomil, že už to dávno začalo — jen bez fanfár a bez milosti. The Multi-Dimensional Thief je jedna z těch her, o kterých nikdo nechce mluvit, a teď vím proč.

Jde o logickou puzzle hru, ve které se pohybuješ po mřížce a musíš sebrat všechny věci, aniž bys narazil na překážky nebo nepřátele. Jednoduchá myšlenka, standardní provedení pro rok 1991. Hra tě postaví na počáteční pole, rozmístí kolem tebe věci k sebrání a pak čeká, jestli je dokážeš posbírat, aniž bys zemřel. Úrovně gradují v obtížnosti — alespoň v teorii.

Ovládání je z doby, kdy lidé čekali, až se počítač chvíli zamyslí. Pohyb po jednotlivých polích je pomalý, trhaný, bez elegance. Když se něco stane, stane se to bez varování. Detaily chybí všude — hudba je elektronické pípání, grafika vypadá jako rozsypaná mozaika a dialogy? Žádné nejsou. Hraní se rychle stane rutinou bez nápadu — vyjdeš doleva, skočíš dolů, sebereš věc, pokud jsi zvolil správnou cestu.

Tyhle hry měly svou chvíli. Byly levné, daly se koupit na disketách na trzích za pár korun, a když ti v devadesátkách chyběla zábava, vzal sis i tohle. Nebyl to trhák, ale místo na disketě zabral. Dnes je to jasnější: hra nemá charakter, nemá pointu a nemá důvod, proč bys ji hrál déle než pět minut.

Pokud tě zajímá, jak vypadala počítačová zábava na úrovni „něco vymyslet v pátek večer“, tady máš důkaz. Jinak ji nemá smysl zkoušet ani v emulátoru.