Micromaker

Kdybyste mi v devadesátkách řekli, že se budu bavit hrou, kde konstruuji sériově vyráběné mikroprocesory, byl bych si jistý, že si dělíte srandu. A přesto tady Micromaker je — tichý kousek ze Spectra, který si troufá udělat z výroby čipů mini hru.

Jde vlastně o puzzle strategického střihu. Stojíte v roli správce továrny nebo konstruktéra, který musí zvládnout řetěz výroby — nakupovat součástky, skládat je do jednotek, optimalizovat tok materiálu, prodávat výsledek. Nic megaútulného, nic bombastického. Jen tabulky, čísla a tlak času. Hra běží na Spectra s jeho typickým monochromatickým nebo dvoubarevným grafickým stylem — více nebo méně čitelnými políčky, stochází se sem-tam kurzor ovládaný klávesnicí.

Hraní je poctivé, ale bez lesku. Klikáte sem a tam (nebo spíš zadáváte příkazy), sčítáte si v hlavě zisk versus ztrátu, zkušeně spravujete kapacitu skoupů. Není tu dramatiky, žádného vítězství ani porážky v klasickém smyslu — spíš trpělivá kalkulace, která postupně buď přestane dávat smysl, nebo se vám jemně vkrade pod kůži. Starší hráči ji znají jako reliktu, kdy jsme se bavili i bez animací a zvuku.

Micromaker dlouho zůstala v pozadí, marginální věcí v archivu. Právě proto je zajímavá — reprezentuje experimentátorský duch osmdesátkové a devadesátkové herní scény, kdy se zkoušelo opravdu všechno. Dnes už v žádném případě není „klasikou" v tom smyslu, že by ji měl každý hrát. Spíš je to zkoušejka pro zvídavé — lidí, kteří si chtějí vyzkoušet, jak se hrály věci, které se oficiálně v seznamech her neobjevují.

Pokud máte slabost pro administrativní a ekonomické simulátory staré střihy, Micromaker vás nezklamá svou poctivostí. Nejde o zábavu jako z Tetrise, ale spíš o tichý, plnoucí pocit, když si vyladíte výrobu tak, aby prostě fungovala. V prohlížeči ji dnes najdete v emulátoru Spectra — zkuste si ji aspoň na pár minut. Překvapivě se v tom skrývá logika, která si svého prostoru zaslouží.