Meteor Storm

Když si na Spectru zapneš Meteor Storm, očekáváš arcádní střílečku. Místo toho dostaneš něco, co se víc podobá testování reflexů než zábavě. Hra se řadí mezi ty bezejmenné kusy osmdesátkového softwaru, kde byl cíl jasný — vyplnit kazetu čímkoli a doufat, že se bude prodávat.

Meteor Storm tě postaví do pozice lodě nebo nějaké obrany u spodního okraje obrazovky. Z horní části letí pixelované meteory, ty je máš střílet dřív, než tě srazí. Jednoduché, pravda. Ale zároveň nudné jako dělená cibule. Hra se omezuje na vertikální přiblížení a zmizení, žádné varianty, žádné překvapení. Ovládání funguje — pohyb zleva doprava, střelba — jenže průběh se neliší od jedné vlny k druhé skoro nic. Poziční boj, který byste viděli na daleko zajímavějších trzích zadarmo.

Grafika je to, co čekáš od spektra: jednobarevné tvary na černém pozadí. Meteory jsou sloupečky, tvá lodička nehrdlounký čtvereček. Zvuk? Kdyby nebyl, nikomu by to nechybělo. Z reproduktoru Spectru slyšíš jen základní pípnutí, když střílíš — nic, co by připomínalo dramatiku kosmického střetnutí. Hra je bez nátěru, bez stylu, bez čeho bys si ji zapamatoval.

V knihovně Spectra existují desítky podobných a lepších her. I začínající vývojář by dnes z tohohle kousku nic nezvedl. Meteor Storm není zlá hra — je jen fádní. Není ani tak špatná, aby byla zajímavá jako kuriozita. Je zapomenutá, a to z dobrého důvodu.

Dnes? Snad jen když sbíráš všechno a chceš mít o ně přehled. Neboli neklikej sem, pokud hledáš partu do večera. Zkus Galagu, Asteroids nebo aspoň Jetpac — tam je aspoň vidět, proč si ty hry pamatujeme.