Last Ninja, The

Pamatuju si, jak jsem poprvé uviděl screenshot v nějakém německém časopise — izometrická perspektiva, samurajská zahrada, ninja s mečem. Na Commodore 64 to vypadalo jako zázrak. Na PC verzi z roku 1988 to vypadalo trochu jinak.

The Last Ninja od System 3 je akční adventura zasazená do feudálního Japonska. Hrajete za ninjy, který se prodírá nepřátelským územím, sbírá předměty, bojuje se strážemi a hledá cestu vpřed. Původně šlo o titul navržený pro Commodore 64, kde si v roce 1987 získal kultovní status — a to oprávněně. PC port přišel až o rok později a byl prostě jen port.

Hra se ovládá přes klávesnici, pohyb je vázaný na izometrickou mřížku a chvíli trvá, než si na něj zvyknete. Souboje jsou přímočaré — stojíte naproti nepříteli a mačkáte útok. Náročnější je navigace terénem, kde je snadné sklouznout do vody nebo narazit neviditelnou zdí. Sbírání předmětů funguje na principu „stůj přesně na správném místě", což je v roce 1988 byl standard, dnes je to zdrojemtiché frustrace. Hádankový prvek je přítomný, ale spíš jako záminazastavit hráče než jako skutečná výzva.

PC verze trpí tím, čím trpěly skoro všechny C64 porty z té doby: grafika vypadá vychrtleji, zvuk hůř a celkový dojem je jako kopie kopie. Originál na šestačtyřicítce měl atmosféru — hudba Matta Graya patřila k nejlepším, co tehdy čipový zvuk zvládl. Na PC to byl skromný Sound Blaster výstup, který tu atmosféru unese jen zčásti. Přesto hra má něco — japonské kulisy, stylizované prostředí, pocit pohybu skrz nebezpečné území. V roce 1988 bylo na PC málo věcí, které vypadaly takhle.

Dnes si The Last Ninja v prohlížeči zahrajete za dvacet minut, z nichž pět strávíte bojem s ovládáním a dalších pět hledáním, proč jste zase spadli do jezírka. Komu sedne? Hlavně těm, kdo chtějí vidět, odkud série pochází, nebo mají slabost pro izometrické akční hry z konce osmdesátek. Jako historický artefakt má smysl. Jako čistá hratelnost — raději sáhněte po C64 emulátoru a původní verzi. Tam to celé dává větší smysl.