Louie se vydává bít do pěsti a kopat nohy do několika mistrů bojových umění, jako by právě někde viděl nějaký akční film a pustilo se mu do hlavy, že to zkusí sám. Kung Fu Louie Vs. The Martial Art Posse je jednoduché beat-em-upové divadlo z roku 1989, kde jde ve finále o to porazit postupně řadu bojovníků, kteří čekají v arénách po celém světě.
Jsi muž jménem Louie a tvor po obrazovce doleva a doprava, vybíráš si mezi údery, kopy a vyhýbáním se protivníkovým útokům. Herní pole se omezuje na dvourozměrný prostor, kde se pohybuješ v jedné rovině – není to žádný Street Fighter s hloubkou, spíš jednoduchý side-scrolling box, jak ho znáš z lesem přeplevelených arcade automatů osmdesátek. Mechanika je přímočará: kombos se tu neřeší, stáčí jednoduše mačkat tlačítka a doufat, že tvůj údery najdou cíl.
Problém je v tom, že se to hraje podlehle. Soupeři stojí, čekají a předvídatelně útočí. Není tu skoro žádný pounce, nemáš pocit, že bys se s nimi musel vzájemně skrývat za své pohyby. Grafika je kostrbatá, zvuk ze speakru PC zní jako když někdo dupne do plechovky. Úrovně se opakují, protivníci jsou v podstatě kopie v jiných barvách. To není výzva, jen čekání, až se něco stane.
Na konci osmdesátek to byla snaha stoupnout si do bot populárním arcade hrátkám, ale bez jejich šťávy, bez jejich tempa. Kung Fu Louie se brzy zapomíná, protože není důvod si ho pamatovat. Žádný příběh, který by tě táhl dál, žádný grafický wow, jenom sterná mechanika a čekačství.
Máš-li chuť na retro beat-em-up bez velkých předstírání, tady si ho zahraješ. Ale pozor – čekej opravdu málo. Je to hra, kterou si zahrál někdo v devadesátkách u počítače, protože jiné možnosti nebyly, a pak ji zapomněl. Dnes je to spíš historická poznámka, ne zábava.
old