Léto 1991. Kamarád přinesl disketku, spustili jsme DOS, a půl hodiny nato jsme se hádali, kdo komu záměrně vyjel pod kola. Iron Man Super Off Road — název jako billboard u dálnice, zážitek jako bláto pod pneumatikami.

Jde o závodní hru s pohledem shora dolů, kde řídíte malé terénní vozítko na prašných offroad okruzích. Závodíte buď sami proti počítači, nebo s přáteli u jedné klávesnice. Cíl je prostý: projet trať rychleji než ostatní, sbírat peníze ležící na dráze a za ně vylepšovat auto mezi závody. Žádné velké příběhy, žádná kampaň. Jen kola, prach a nervy.
Ovládání je od pohledu trapné — A pro start, Q pro plyn, X a C na zatáčení. Na klávesnici to vypadá jako náhoda, ale po pěti minutách si zvyknete. Fyzika je arkádová až na dřeň: auto se klouzá, odráží od mantinelů a chová se spíš jako hokejový puk než terénní bugina. Jenže právě v tom je kouzlo. Trasy nejsou dlouhé, kolo utíká rychle a ta frenetická chaotičnost dvou nebo tří hráčů mačkajících klávesy na jedné klávesnici je přesně to, co z toho dělá víkendovou klasiku. Počítačoví soupeři hrají slušně, ale sami od sebe nevyhrají každé kolo — takže frustrace zůstává snesitelná.

Grafika na rok 1990 obstojí. Pohled shora, pestré barvy, rozlišitelné objekty na trati. Nic co by vás tehdy odfouklo, ale také nic, u čeho by vám tekla krev z očí. Zvuk je jiná kapitola — pár pípnutí a motor, který zní jako elektrický holicí strojek v plastové krabici. Tady Virgin Interactive evidentně šetřilo. Na Sound Blaster se to hrát nedá, protože tam nic zajímavého neslyšíte ani tak.
Co hře zůstalo dodnes: ta smyčka závod–výdělek–upgrade je překvapivě funkční i po třiceti letech. Není hluboká, ale drží vás u obrazovky déle, než byste čekali. Co zestárlo špatně: sólo hraní rychle omrzí, protože bez lidského soupeře zmizí poloviční zábava. Hra je primárně sociální záležitost, a to byl tehdy i dnes.

Pokud máte v dosahu druhého člověka, kteří vás neprokleje za staré hry, Iron Man Super Off Road je ideální čtvrthodinka. V prohlížeči přes DOSBox ji rozjedete bez instalace a bez kompromisů. Klávesy jsou divné, zvuk odpustitelný, ale ten moment, kdy soupeře odstrčíte do mantinelu těsně před cílem — to nezestárlo ani trochu.