Rok 1990. V kinech právě skončil Sean Connery jako sovětský kapitán s ruským přízvukem, který zní jako skotský přízvuk, a Hollywood si mohl spokojeně mrnout. Filmy podle Clancyho románů tehdy šly na odbyt a kde je kasovní trhák, tam přijdou licencované hry — spolehlivě jako ponorka vynořující se v nejméně vhodnou chvíli.

The Hunt for Red October od Comixu vychází z filmové adaptace stejnojmenného Clancyho románu a vsází na jednoduchou premisu: velíte ponorce, přežijete, dokud to jde. Žánrově jde o akční hru s pohledem z boku, kde se pohybujete podmořskými koridory, uhýbáte torpédům a snažíte se dostat kůži i lodní trup do bezpečí. Základ námořního thrilleru to má — napětí, stísněný prostor, nepřítel na každé straně.
V praxi to znamená docela přímočaré ovládání, ve své době zvládnutelné i bez manuálu. Manévrujete, střílíte, vyhýbáte se. Grafika odpovídá roku vydání — tmavé modré odstíny, jednoduché tvary, žádná oslnivá show. Zvuk ze Sound Blasteru odvedl, co se od něj čekalo. Problém je jinde: hra nemá moc co říct za první půlhodinou. Mechaniky se nerozvíjejí, taktická hloubka, kterou slibuje předloha, zůstává předsíní, do které se nikdy nenajdete. Jde se stále dopředu, torpédo tam, úhyb sem, a to je víceméně všechno.

Pamatuju si, jak jsem tehdy po téhle hře sáhl s filmovým plakátem v hlavě a Conneryho hlasem v uších. Výsledek byl jako dostat polévku podle obalu konzervy — materiál sliboval víc, než co se vešlo do kódu. Licencované hry z přelomu osmdesátých a devadesátých let sdílely tento osud s železnou pravidelností. The Hunt for Red October není výjimka. Nezanechala stopu v žánru, nezavedla nic nového, jen využila jméno dokud bylo horké.

Dnes si ji zahraje ten, kdo chce doložit svoji tezi o licencovaných propadácích, nebo kdo má slabost pro všechno, co vyšlo v tom konkrétním roce a chce si osvěžit, jak vypadaly akční hry na DOS, než se žánr rozkoukal. V prohlížeči přes emulátor to zabere dvacet minut — přesně tolik, kolik toho hra má. Víc od ní nečekejte a nebudete zklamaní. Moc toho zklamat ani nemůže.