Horror Zombies from the Crypt

Rok 1990, večer, doma jen já a monitor Hercules — a tohle jsem tehdy minul. Škoda. Horror Zombies from the Crypt je přesně ten druh hry, který by mi tehdy sedl: béčkový horor ze zlaté éry Hammeru a amerických monster movies padesátých let, servírovaný jako plošinovka na PC.

Astral Software vsadili na jasný záměr — vzdát hold černobílým hororkám, kde kostlivci lezou ze zdí a grófové mají podezřele tmavé sklepy. Hrajete za postavičku, která si to rozdá s celou výzvědnou zoologií: zombie, kostlivci, netopýři a spol. Zápletka je přesně tak hluboká, jak u béčkového hororu čekáte — to jest mělká jako talíř polévky, ale atmosféra to víceméně zachraňuje.

Jako plošinovka hra sedí na dobových standardech. Skákáte, mlátíte, vyhýbáte se nepřátelům a postupujete přes úrovně zasazené do gotického prostředí. Ovládání na klávesnici je přijatelné, i když přesnost skoků občas vyžaduje trochu víc trpělivosti, než by se slušelo. Nepřátelé se pohybují po předvídatelných drahách — klasika žánru, která na jednu stranu věc zjednodušuje, na druhou brzy zevšední. Obtížnost není brutální, ale klidně vás potrestá za nepozornost.

Co hra tehdy uměla, bylo vytvořit náladu. Grafika na EGA paletu funguje překvapivě dobře — tmavé barvy, gotické kulisy, správné množství vizuálního šumu. Není to zázrak, ale výběr barev a prostředí dohromady evokují přesně ten druh laciného hororu, ke kterému se autoři hlásí. Zvuk ze Sound Blasteru situaci nezachraňuje ani nezabíjí — průměrné efekty, slušná atmosféra. Zestárlo to předvídatelně: opakování úrovní a nepřátel se projeví dřív, než byste chtěli, a žádný mechanický trik vás u hry neudrží dlouho.

Dnes je to záležitost pro dva typy hráčů. Zaprvé pro ty, kteří mají slabost pro plošinovky z přelomu osmdesátých a devadesátých let a nevadí jim, že herní smyčka je jednoduchá jako řebíček. Zadruhé pro milovníky vintage hororové estetiky — tenhle vizuální styl prostě jinde nenajdete. V prohlížeči přes DOSBox emulaci to zvládnete bez instalace čehokoli, a na hodinku nebo dvě je to příjemná vzpomínka na dobu, kdy "strašidelná hra" nemusela mít osmdesát hodin obsahu, aby měla smysl.