The Hobbit

Rok 1983. Tolkienova knížka leží na poličce, já mám dvanáct let a před sebou textový prompt, který čeká, co napíšu. GO NORTH. TAKE SWORD. A pak Gollum odejde s prstenem, protože jsem mu ho zapomněl vzít dřív, a začínám znovu. The Hobbit mě tehdy dokázal vytočit způsobem, který moderní hry ani neumí.

The Hobbit od australského studia Beam Software je textová adventura volně podle první Tolkienovy knihy. Vydána v roce 1983, původně na osmibitové počítače, záhy přišla i na PC. Cíl odpovídá knize — Bilbo, trpaslíci, drak, poklad. Ale cesta tam je věc sama pro sebe.

Hra používala vlastní parser, který v té době uměl zpracovat víceslovné příkazy — věci jako TELL GANDALF TO FOLLOW ME nebo GIVE RING TO BILBO byly v roce 1983 skoro kouzlo. Postavy se pohybovaly po světě nezávisle na vás, měly vlastní agenturu. Thorin si sedl a zpíval o zlatě přesně tehdy, kdy jste ho potřebovali jinde. To byl záměr, ale záměr, který vás mohl přivést k šílenství. Svět nečekal. Nepřátelé vás mohli zabít, zatímco jste seděli a přemýšleli nad dalším příkazem. Adventura s reálným časem — v roce 1983 buď progresivní nápad, nebo sadismus. Záleží na dni.

Co The Hobbit přinesl, bylo vědomí, že textová adventura může být živý systém, ne jen sled puzzlů. Interaktivní postavy, relativně otevřený svět, parser přesahující jednoduché sloveso-podstatné jméno. Hry jako Infocom tehdy taky posouvaly žánr, ale tohle mělo svůj vlastní charakter — a svoji vlastní frustraci. Část puzzlů závisí na načasování a na tom, kde se zrovna jaká postava nachází. Dokumentace ani nápověda vám neřeknou vše. Spousta řešení se prostě musela zjevit pokusem, omylem, nebo od kamaráda ve škole, který to někde přečetl. Nostalgii to má obrovskou. Hratelnost dnes? Opatrnější slova.

Dnes si The Hobbit zahrají hlavně dva typy lidí. Ti, kteří ho pamatují a chtějí zkusit, jestli je opravdu tak těžký, jak si myslí — je. A pak historicky laděné zvědavce, které zajímá, kde se braly kořeny interaktivních NPC a ambiciózních parserů. V prohlížeči je dostupný přes různé emulátorovací archivy, takže vstupní bariéra je nulová. Odchozí bariéra — trpělivost — je jiná věc.