Freedom - Rebels in the Darkness

Tuhle hru jsem nikdy nevidel na obchodě, jen v nějaké desítce cédéček s anonymní obsahu. Freedom - Rebels in the Darkness zní jako manifest undergroundu, a ona to opravdu je: strategie s prvky RPG, kterou v roce 1988 vypustila do světa značka, kterou už nikdo neví a nikdo si ji nepamatuje. Přesně takové hry tenkrát zaměňovaly tuzemský hardwarový svět.

Hraješ velitele odbojného hnutí proti nějakému režimu — konkrétní zápletka je druhořadá, jde o atmosféru a tah. Mapa se rozprostírá pod vámi jako válečné desky se soupraží figurek. Jednoho dne chvíliš jednotky a plánuješ tah, druhého řešíš jejich vybavení a morálku. RPG prvky tě nejou zviklovat, spíš ti sáhnou do taktických rozhodů. Postavy se rozvíjejí, ale nejde o animované cvakanice — je to čistě systémové.

Ovládání? Přesně takové, jaké v devadesátkách polykala každá strategie bez ostychu. Kurzorové pohyby, menu hlubší než propast, čekání na překreslení obrazovky jako u dentisty. Grafika těch pixelů připomíná rýsování tužkou — černobílá, někdy zelená, všechno vypadá jako tiskopisy z vojenského archivu. Není to ošklivé, je to jen staré. Bez hudby ses neobejdeš — zvuky jednotek, výstřely, klik menu jak praškavá doba křídy na tabuli.

Proč si ji pamatuju? Protože se v devadesátkách Discovery Channel věnoval i takovým věcem a ona byla přesně v tom duchu — ambiciózní, drsná, bez omluvek pro pohodlíčka. Dnes není odkaz, není komunita, která by ji prohlubovala. Zestárla, jak zestárnou všechny neglected tituly: není už čitelná bez naklonění, bez chvíle trpělivosti.

Když si ji dnes zahraju přes DOSBox, překvapí mě, jak málo je tam rozhodů, kterých bych se bál. Taktika je řídká a zákoutí menu bolestivá. Není to hra na večer s přáteli — je to osobní experiment, odpověď na otázku: co jsme přehlédli, zatímco jsme koukat na Warcraft a Sid Meier. Pokud tě zajímá, co se dělalo na okraji, přímo pro tebe.