Fire & Forget II

Když se v devadesátkách zjevila na disketě action hra s tankem a tlačítky k řádům, věděl jsi, že to bude buď bomba, nebo zklamání. Fire & Forget II nebyla ani jedno — byla to prostě solidní způsob, jak si projít několik minut, aniž by ses nudil, ale také aniž by ti zbývala vzpomínka na nic konkrétního.

Jednoduché zadání: jezdíš v tanku, střílíš na nepřátele, měníš směr a zbraně. Hra se odehrává zeshora — vidíš své vozidlo jako teček na mapě a boje probíhají v docela příjemném tempu, který není ani nuda ani chaos. Tvoříš si cestu skrz terén, všude kolem tě létají střely, občas se zdá, že překážky mají své místo. Čekáš levdal od nějaké formy strategie, ale spíš se jenom rozhlížíš, kam to zase postavit.

Mechanicky je to maják jednoduché — pohyb a střelba. Žádné složité kombinace, žádný timing na milimetr. Ovládání odpovídá éře: tuhé, někdy rozpačité, ale když si na to zvykneš, jde to. Grafika je pixelová, zvuky spíš upozornění než hudba, kterou bys si pamatoval. Není to ošklivé, spíš jen — rezignované. Počítač si s tebou hraje bez velkého zájmu.

Tímhle se Fire & Forget II liší od her, které ti utkví v hlavě: nemá přešlechtěné ovládání jako Gunship, ani vtipnost Dune II, ani onu hypnotickou préciznost, co má dobrá twin-stick hra. Místo toho je to průměr — hraje se bez zásadní bolesti, ale bez radosti taky.

Dnes v prohlížeči s emuláorem? Určitě to zajeď, když máš patnáct minut a chceš vidět, jak se střílelo v roce 1990. Stejně jako mnohé hry té doby, není špatná, jen nenechá v tobě vůbec žádný otisk. Když skončíš, budeš věřit, že jsi tu hru hrál, ale nebudeš si vzpomínat proč.