Volcano Hunter

Když si vezmeš joystick a vrhneš se do jeskyně plné ohně, zjistíš, že Volcano Hunter není hra o tom být hrdinný záchranář. Je to prostý stroj na adrenalin z roku 1991, kdy DOS hra nemusela být nic víc než dobrý nápad a pár animací.

Ovládáš průzkumce, který se snaží dostat přes hořící vulkán a sebrat, co se dá. Jde o akční platformer s jednoduchými pravidly: skákat, sbírat, přežít. Není tu složitá zápletka ani dlouhé cutscény, jen obrazovka za obrazovkou, kde se musíš vyhýbat létajícím kamenům, lávě a dalším nebezpečím. Každá úroveň je kratší, rychlejší, a čím dál tím víc vás pokličkuje.

Grafika je spartánská, ale má charakter. Pixelová lávová proudu vypadá hrozivě, postava se pohybuje s určitou váhou. Zvuky jsou minimální — pár zvuků na skákání a sbírání, jednoduché beepy v menu. Nic vyznamenaného, ale ani to nepotřebuje. Ovládání je přesné, a to je u takového typu hry nejdůležitější. Skok funguje, jako má, reakce jsou okamžité.

Co dělá Volcano Huntera nezapomenutelným, není grafika ani příběh. Je to ta správná míra obtížnosti, která tě neunavuje, ale ani tě nenudí. Nejsi v tom sám dlouho, ani tě hra nechá otěžováním. Přesto se tu a tam zasekneš na stejné chvíli, pokusíš se ji znovu, a pak se ti podaří. Právě to jej váží do paměti — není to kráska, je to upřímný stroj na zábavu.

Dnes si ji zahrát znamená vrátit se do doby, kdy se hry neukazovaly, jen se hráli. Není tu nic extra, ale ani nic zbytečného. Pokud ti vyhovuje jednoduchost a chceš si vyzkoušet klasiku osmdesátých devadesátek bez vzdoru, Volcano Hunter je přesně to. Chvíli ji budeš hrát, pak si ji zapamatuješ jako dobrý čas.