Viaje Al Centro De La Tierra

Když se v osmdesátých letech počítač jmenoval PC a měl osm megabajtů RAM, každá adventura byla pokusem přežít v textovém světě bez grafiky. Viaje Al Centro De La Tierra je takový pokus — a hned na první pohled vidíš, že to není českého původu, ale něčeho španělského či latinskoamerickeho.

Jde o klasickou textovou adventuru, kde nablízku teutonské říše se vydáváš na cestu do středu Země, jak by si to snad představil Jules Verne. Hrací polem je posloupnost místností a situací popsaných v textu, ty zadáváš příkazy, hra reaguje — nebo nereaguje, když nepozná tvůj příkaz. Cíl je zřejmý: překonat překážky, sbírat předměty, řešit logické úkoly a dostat se z jednoho místa na druhé bez toho, aby tě zjedl nějaký primitivní tvor nebo neuvrnil do slaného moře.

Systém funguje po způsobu dobových britských adventur — napíšeš „vezmi mač", pokud si myslíš, že mač je v místnosti, a doufáš, že hra pochopí tvoji intenci. Nejčastěji ne. Jazyk, v kterém hra mluví, není nijak příznivý ke kreativity — když napíšeš „prozkoumej díru", hra tě pošle klidně někam úplně jinam. Trpělivost je to první, co se zde učíš.

V roce 1989 byla taková hra součástí určitého klimatu: adventure hry postupně zvolna umíraly tím, jak se rodily hry grafické, a tohle bylo z posledních pokusů, jak je udržet při životě. Z dnešního pohledu vidíš především frustraci — frustraci z nemožnosti se domluvit se strojem, který chápe jen asi stovku slov. Není to zábava v moderním smyslu, ale spíš cvičení v trpělivosti a čtení.

Dnes si ji zahrát stojí za to jen jako relikvii, jako pohled do doby, kdy nebylo jisté, jestli vůbec počítače mohou dělat zábavu. Emulátory na webu ji najdou snadno, ve starém PC článku zůstane jako přízrak z doby, kdy grafika nebyla nutností, ale luxusem.