Novalight Tetris

Tetris, který si dáš na pět minut, a pak zjistíš, že je čtvrt na jednu v noci. Novalight Tetris z roku 1995 není klasika, kterou znáš ze všech stran — je to tichá varianta od někoho, komu se líbila ta myšlenka o padajících kostkách a kdo ji chtěl udělat po svém.

Jde o čistou logiku bez příběhu a bez vychytávek. Kostky padají, skládáš je do řad, řady zmizí, skóre stoupá. MS-DOS verze od tohoto výrobce se nesnaží nic převracet — není tu power-up, není tu rotace se zvláštními triky, není tu multiplayerové drama. Jen ty, tvoje nervy a neustále se zrychlující pád kvádrů.

Ovládání je jednoduché jako všechno, co funguje — šipky a mezerník. Grafika? Minimalistická, kostky na černém pozadí, číslo skóre nahoře. Zvuk — to, co zazní z PC speakeru, protože hra vznikla v době, kdy zvuková karta nebyla nezbytnost. Hraní je odpoutávající v tom nejlepším smyslu — není tu vyrušování, jen čistá koncentrace na to, kam ten další blok patří.

Takové tituly vznikaly v devadesátkách houfně, a proto si Novalight Tetris nikdo zásadně nepamatuje. Neměl grafickou slávu, neměl hvězdné jméno. Byla to prostě hra na čekání v ordinaci nebo během pauzy u počítače ve škole. Zestárl skvěle, protože nemá co by zestárlo — pixely neumírají a logika Tetrisu je věčná.

Dnes ho spustím právě když chci pět minut hraní bez zbytečného balíku okolo — bez příběhu, bez cinkání, bez blikajících novinek. Novalight Tetris je stará košile bez knoflíků, kterou si vezmeš na chatu. Funguje, netrápí tě a často ho přehlédneš, ale víš, že tam je a že po něm sáhneš, až budeš mít chvíli času.