Pool of Radiance

Když v pozdních osmdesátkách moje 286ka poprvé přehrávala intro s těmi pixeláckými groteskami, věděl jsem, že jsem v tuhle chvíli někde daleko od Fantasy landu a Ultima. Tady nechod. Tady je to opravdu tma.

Pool of Radiance je adaptace tabletopového Dungeon & Dragons, kterou v roce 1988 vydala SSI. Jde o tahový RPG, kde vedete skupinu postav skrz několik dungeonu plných nestvůr a magických skvostů. Není to průzkum světa — je to schránka na kosti. Pět úrovní, pět dungeonu, jedna linie: najít vodu a zničit záporný element, který ji vrhl do chaosu. Všechno ostatní je jen prostředek.

Hraje se to pomalu, ale cítíš v tom váhu tahů. Postavíš si party — bojovníci, mag, klerikal — a s každou bitkou se učíš, co zabírá. Nepůjdeš v přední linii magem a očekáváš, že přežiješ — ta lekcí tě vyučí první flešlinge v chodbě. Animace jsou neexistující, zvuky spíš škrábavé než akčné, ale grafika těch monstrí... ty pixelové oči se na tebe koukat dají skutečně znechucujícím způsobem. Obrazovka se po tvém tahu animuje vcelku postupně, občas tě to nudit bude.

Bylo to první oficiální počítačové D&D. To počeštilo cestu všem těm později legendárním sériím — Baldur's Gate, Icewind Dale a spol. pool of Radiance to neměla jednoduchou, ale měla svůj svět postavený na pevných pravidlech, která už znali všichni, kdo hráli na papíře.

Dnes to není hra, kterou bys hrál kvůli modernnímu zábavnímu zážitku. Hrál bys ji, protože chceš cítit ty začátky, ty základy. Chceš vědět, jak vypadala procedura, logika, struktura RPG na PC v době, kdy tady ještě nebyla nic víc než čistá mechanika a tvůj mozek si doplňoval grafiku sám. A pokud ti to sedno, pocítíš tam opravdu něco obsesivně krásného.