This review hasn’t been translated yet — showing the original (Čeština).
Nejdřív jsem si myslel, že to bude nějaké dobrodružství na pustém ostrově. Místo toho: text, volby, čekání na dopad rozhodnutí. Friday on the Island je textovka z roku 1989, kde nejsi hrdina, ale spíš manažer vlastního přežití na neznámém kuse půdy.
Hra tě nechá v zajetí — neznáš mapu, neznáš prostředky, neznáš ani jméno ostrova. Všechno se dozvídáš postupně čtením, klikáním a zkoušením. Žádné ikony, žádné tlačítko „vezmi si klacek". Pouze text, seznam akcí a váhavost: co dělat dál, aby tě nezabila hlad, studená noc nebo něco z tmy.
Hraní je repetitivní a zvláště v začátku frustrující. Každý den je cyklus: najdi vodu, najdi jídlo, postav si přístřeší. Chyba v pořadí nebo nedostatek věcí a jsi mrtvý. Hra ti hned vynadá a vrátí tě na začátek. Žádné milý tón, žádné druhé šance. Takže se učíš potichu, metodou pokus-omyl, a čím dál je to nudnější.
Dnes to vypadá jako předstupeň moderních survival her — bez grafiky, bez akce, pouze logika a úzkost. V roce 1989 to bylo novum, něco mezi knihou Pick Your Own Adventure a hrací deskou. Počítač se zachoval jako přísný učitel: poslouchej, vymýšlej, nech se poučit bolestí. Dnešní hráč by se možná nudil, ale pro milovníky klasické sci-fi textovky jde o historickou kuriozitu.
Friday on the Island si zahrát stojí, pokud máš náladu na pomalou, nervy drásající přípravu na katastrof bez tahu zpátky. V emulátoru či prohlížeči je to záleží především chvíle, kde se vypustíš z hektiky a kladeš si jednu otázku: přežiju?
old
