This review hasn’t been translated yet — showing the original (Čeština).
Dave se právě ocitl v herním světě, kde se na něj hrne všechno možné — od létajících zbraní přes skákající kostry až po padající kusy staveb. Není to originál, není to vysoké umění, ale je to prostě zábava bez zbytečného uvažování. Tahle malá platformovka z roku 1990 se jmenuje "Copyright Infringement" úplně záměrně, protože tvůrci si evidentně dělali srandu z toho, že se inspirují všude kolem sebe.

Průměrný chlapík Dave projde sérií levelů, skáče po zdech, sbírá různé věci a snaží se přežít. Cílem není záchrannit princeznu ani svět — prostě jen dojít na konec úrovně a pokračovat dál. Hra má čtyři světy s několika levely, každý s postupně rostoucí obtížností a nových překážkami. Na devadesátkovém procesoru to frčí, vizuál je prostý ale čitelný, a než se vůbec stihneš klnout, už stojíš před dalším problémem.
Ovládání je jednoduché — pohyb a skok, nic víc. Žádné složité mechaniky, žádné energie, zdraví si nemusíš hlídat takzvaně jako v některých moderních indie hrách. Prostě skoč, vyvaruj se, pokud možno něco sebral a jdi dál. Některé levely jsou却překvapivě zákeřné — ne proto, že by hra byla genialně designovaná, ale protože přeskakují logiku a hráč si musí zdokonalit intuici. Problém je, že po čase to začne být opakující se a štětka smutku si ticho říká sama.
V devadesátkách byla tahle hra určitě příjemnou hubbou pro lidi, co si nechtěli lámat hlavu něčím složitým. Dnes z historického hlediska představuje klasickou MS-DOS platformovku — jednoduchou, přímočarou a bez zbytečné sentimentality. Technicky je to skromné, ale robustní. Neutrápí tě žádným umělectvím, jen ti dá na hubu papír a řekne: hroj.

Bude ti to stát za zahrání, pokud máš chuť na krátkou, nekomplikovanou procházku DOS hrami. Není to věc, kterou si budeš pamatovat roky, ale za dvacet minut hraní bude jasné, proč tahle věc existovala a co z ní lidi měli. V prohlížeči se spustí bez problémů a nebudeš mít důvod si stěžovat na to, že jsi čas nevyužil.