Diese Rezension ist noch nicht übersetzt — wir zeigen das Original (Čeština).
Tímhle kouskem se rozhodně nezačíná. Dotso je takový ten typ grafické věcičky z poloviny devadesátek, kterou si někdo naprogramoval na víkend a ušetřilo se mu i na titulce s tvůrcem — ale ona prostě funguje. Tahle minimalistická úroveň je jednoduchá a přitom zákeřná: máš tečku, ta tečka se musí dostat z bodu A do bodu B, a mezi tím se to musí jít koulit, házet, tlačit nebo zatáčet podle fyziky, která tady hraje prim.
Jde v podstatě o puzzle platformer s prvky gravitace a odporu. Pohybuješ si kuličkou skrz levely s různě natočenými plochami, bariérami a cíli. Hra nechodí přesně na časy — tahle fyzika je spíš taková tuhá, občas se chce tvůj bod otáčet hlava nehlava, a právě tím se stává o poznání zajímavější, než kdyby vše klapalo do sebe bezchybně. Není to presné, ale není ani nudné.
Ovládáním si vystačíš s klávesnicí. Jsou to jednoduché směry, rotace, nic o čem by se mělo psát v návodu — stiskem zkusíš a víš. Hratelnost je slušná, i když občas se zdá, že fyzika si dělá, co chce. Nenajdeš tu lepkavou iluzi kontroly, kterou měly lepší hry stejného typu, ale to vůbec nemusí být na škodu. Někdy je zrovna ta drobná nepředvídatelnost tím, kvůli čemuž se do toho vrací ruka.
Dotso mě zajímá právě proto, že to není hotový komerční výrobek. Je to pokus, nápad, který funguje dost na to, aby se koukal. Grafika? Minimalistická, jednobarevná, prostá. Zvuk? Lehce archaický. Ale v těch omezením je nějaká čistota, která se v bohatě vybavených hrách ztrácí. To je to, co z toho dělá zajímavý artefakt doby.
Dnes to platí spíš jako kuriozita — skoro retro kuriozita i pro retro hráče. Pokud máš rád puzzle elementy, jednoduchý design a chceš vidět, jak vypadal experiment z doby, kdy se do počítačů psaly věci jakoby mimochodem, stojí to pár minut. Není to hra na desítky hodin, ale dřít si hlavu v levelu či dvou může být povzbuzující.
old