Diese Rezension ist noch nicht übersetzt — wir zeigen das Original (Čeština).
Když se na obrazovce objeví míček, který se chová jak živý, ale přitom se musí dostat z bodu A do bodu B, víš, že máš co do činění s něčím, co si vezme chvíli vašeho času. Airball z roku 1987 je přesně taková hra — jednoduchá na povrchu, ale s hlavolamy schovanými pod látkou.

Jde o logickou plošinovku, kde řídíš kulatý míček skrze prostředí složené z plošin, překážek a různých mechanických prvků. Cílem není skákat a prskavě útočit, ale spíše přemýšlet, kam míček poslat, aby se dostal do cíle bez zbytečných srážek. Hra je zasazena do absentního sci-fi prostředí — takového toho typického počítačového nebe z osmdesátek, kde jsou všechny barvy neon a všechno vypadá jako návod k obsluze.
Ovládání je minimalistické. Posun, skok, a to je vlastně v podstatě vše, co potřebuješ. Míček reaguje na fyziku — váhu, moment, rychlost — způsobem, který byl pro dobu vcelku propracovaný. Nejde o to, že by ti hra házela osmdesát překážek najednou. Spíš postupně navyšuje složitost jednotlivých puzzlů tak, že každá nová úroveň přidá jeden nový prvek, kterým si musíš pohrát. Někdy je to pneumatické zařízení, jindy pohyblivá plošina. Chvíli to trvá, než pochopíš, co daná věc dělá, ale pak je ten moment, kdy do tebe to klikne a ty víš, jak to vyřešit.
Airball není hra, kterou by si pamatoval každý, kdo měl osmdesátkové PC. Zestárla slušně — grafika je jasná, bez zbytečného zmateného pixelu, a to počítaje sterilní design. Hudba je spíše součástí pozadí než něco, co by si zapamatoval. Přesto v ní žije něco, co ty novější hry logických plošinek zkopírovaly: pocit, že když máš správný nápad, tak vím, že se to povede. Není to frustrující, když umřeš, protože chyba je vždycky tvoje.

Dnes na ni sáhneš, když tě nějakou chvíli baví pomalu si lámať hlavu nad tím, kde skončí míček a jak to zařídit, aby skončil kde potřebuješ. Nečekej akci, nečekej drama. Čekej ticho, lehkou mozková aktivitu a malou, ale čistou radost z vyřešeného puzzlu. Je to jako řešit nonogram nebo skládačku — ne pro každého, ale pro toho správného člověka to je přesně to, co chce.