Dartz

Klasická počítačová fronta — sedm sedmiček čeká na spuštění. Dartz je v tom nejprostším smyslu to, co název slibuje: simulátor vrhání šipek na Sinclairu. Nic víc, nic míň. Na Spektru je to hra, která se nesnaží být grafickým zázrakem. Černobílá plocha s cílem a šipkou, která se pohybuje podle tvého zadání. Přesně jak by to vypadalo, kdyby sis programátor sedl za počítač na Silvestra a řekl si: udělám si hru, kterou si zahraju mezi sklenkami.

Jde o to, aby ses po několika pokusech naučil, jak přesně házet. Ovládání funguje přímočaře — zvolíš sílu, zvolíš úhel, zvolíš čas puštění. Fyzika je dost jednoduchaná a tradiční hra se točí kolem toho, abys se dostal co nejdál. Nula vyzdobenosti, nula dramatických akcí. Jen ty a tabule.

Na Spektru to mělo smysl. Tohle byla doba, kdy si grafiku nelze dovolit, takže se přesunula do hlav hráčů. Dartz funguje na principu čisté mechaniky — není tu animace, která by tě rozptylovala, jen kalkulace a opakování. Když se ti konečně podaří hodit šipku přesně, je to malá vítězství.

Hra se dodnes nezestárla právě proto, že nebyla moderní ani v současnosti vydání. Příliš jednoduchá na to, aby měla nějaké chyby, příliš přímočará na to, aby selhala na principu. Zůstala tím, čím byla: simulátor vrhání s minimálními ambicemi.

Dnes si Dartz zahraje jen ten, koho zajímá, jak vypadala zábava na Spektru ve chvíli, kdy výrobci her teprve učili počítač dělat to nejzákladnější. Je to muzejní hra v nejlepším slova smyslu. Nuda? Možná. Autentická reprezentace devadesátkové počítačové kultury? Určitě.