Když se řekne cricket a počítačová hra, nic ti nechodí do hlavy. Právě proto stojí za to pozastavit se u Cricket Captaina na Spectrumu, kterému se v devadesátkách podařilo udělat z tohohle britského športu něco hranatelného. Nejde o simulátor v dnešním slova smyslu — jde o taktickou hru, kde se hraje manažer.
Jsi trenér a manager týmu zároveň. Vybíráš hráče, rozhoduješ o jejich postavení, voláš taktiku během zápasu. Hra tě nenutí sledovat každý míček — místo toho si hraje sama a ty řídíš vysokou strategii. Výsledek se objeví jako text, čísla, jednoduchá grafika. Na Spectrumu s jeho paměťovými limity to byl vlastně elegantní přístup: bez mikroskopických animací, bez čekání na rendrování, jen čistá hra a rozhodování.
Grafika je samozřejmě minimalistická — černobílé znaky, čerti vědí proč právě tohohle hráče představuje kterým znakem. Menu funguje na textových příkazech a numerických volbách. Ovládání je precizní, ale nudné tím, že všechno trvá déle než by mělo. Hru neudrží ani perfidie zadání (pořád je to stejný cyklus draftu, tréninku, zápasu), ani nějaký hooks, který by tě přitáhl zpátky. Krásná idea, ale bez emočního nádechu.
Cricket Captain se pase v nitvě her, které měly zajímavou myšlenku a správně ji realizovaly technicky, ale kterým chybí barva. Není to špatná hra, je to jen hra bez vášně. Zahrála si sama se sebou, podařilo se jí být přesná a nudná najednou.
Dnes si ji zahraješ jako kuriózitu, ne jako hru na hraní. Proč to funguje? Protože na Spectrumu takovýhle manažerský stuff byl exotika. Dnes máš stovky lepších estrategií na mobilu. Pokud tě ale zajímá, jak vypadala cesta od stolního cricketyho ke sportu digitálnímu, tady vidíš jeden z prvních kroků. Není to svátek, ale svědectví.
old
